Proč nerad chodím do kina, i když mám filmy rád?

Proč nerad chodím do kina, i když mám filmy rád?

Kina byla od jakživa považována za nejlepší místa pro sledování filmů. Dlouhou dobu bylo kino vlastně jediným možným místem, kde filmy můžete zhlédnout. Po více jak 100 letech jsme se ale dostali do stavu, kdy kina po celém světě strádají a lidé (včetně mě) do nich přestali nebo přestávají chodit. 

Analytici všech publicitních médií zaplavují svými analýzami a teoriemi, proč tomu vlastně je. Spoustu rychlých a nekvalitních úvah vede velkou většinu k tomu, že za propad a nezájem může covidová pauza a očekávají staré dobré časy. 

Ty ale nepřijdou. Rozhodně jen tak samy od sebe. A to ani v kinech, ani nikde jinde. Máme tu nový standard, na který si musíme všichni zvyknout. Kdo se adaptuje, má šanci na pomyslné přežití. A to samé platí i u biografů, které na území České republiky vznikly už v roce 1896 (od roku 1909 je potom například kino Lucerna v Praze nejdéle otevřené kino na jednom místě).

Dlouhá a bohatá historie kinematografů u nás (ale i světě) možná pomalu (s)končí. Několik týdnů, měsíců, ale i vlastně roků za sebou od covidové krize se kina potýkají s odlivem diváků. O tom referuje například web kinomaniak.cz.

A mě osobně se taky do kina už moc chodit nechce. Určitě ne tak často a tak natěšený. Proč?

Proč jsem přestal chodit do kina?

Mám rád kino zážitek, kvalitní zvuk i obraz. Do Imaxu už z tohoto důvodu jezdím téměř 20 let. Na kvalitní film si vždy raději počkám, aby ta přidaná hodnota zvuku i velikosti plátna přidala většímu a hlubšímu zážitku.

Mám ale taky rád kvalitní služby s rozumným byznysovým plánem založený na udržitelnosti a rozvoji. A to u kin nevidím. Chybí mi u současných kin několik základních věcí a dle všeho v tom nejsem sám.

Nabídka filmů

Alfa a omega úspěchu. Chcete být úspěšní? Vymyslete kvalitní produkt a prodejte ho. Toto pravidlo se ale v případě hollywoodských filmů každý rok zmenšuje. Nemohu se zbavit dojmu, že filmů, které si zaslouží zhlédnout v kině, je méně a méně. A vlastně kvalitní filmové produkce obecně.

Když pominu zaběhlé režiséry, které točí pouze pro kina, tak dostavám celou řadu průměrných, ale vlastně spíše podprůměrných titulů, které si v podstatě nezaslouží můj čas. A vlastně vzato do důsledku ani čas nikoho z vás. 

Co je tak strašně originálního na filmu, který se točí v místnosti 4×4 metry se zelenými stěnami? Dialogy jsou jako by je psala umělá inteligence recyklující milionkrát známe repliky, a dějové zvraty a trapno vtipy by vymyslelo snad i moje malé dítě. Na tohle mi stačí průměrná televize nebo dokonce notebook. Na tohle rozhodně není třeba chodit do kina.

Cena

Každá zábava něco stojí. A ta dobrá zábava především. U kin ale si už nejsem jistý, jestli dostávám kvalitní a dobrou zábavu za přiměřenou cenu. Absolutně rozumím tomu, že provoz multikin a kin obecně něco stojí (to ale stojí i fungování běžné domácnosti a vlastně každé služby). Už ale nerozumím tomu, že počet multiplexů je takto nesmyslně vysoký a prakticky (jak se ukazuje) dlouhodobě neudržitelný. Stačí menší zaváhání v ekonomice a už jsou problémy. Všude. A kina jako nadbytečná zábava jdou ve škrtání rozpočtu na řadu jako první.

Ale kompenzovat drahé náklady jediným způsobem v podobě zdražování mi nepřijde jako šťastné a dobré řešení. Některé multiplexy si nebojí říct o nevratnou položku v podobě manipulačního poplatku. Proboha za co? Vždyť mi ten lístek už ani nikdo osobně neprodává. Tohle je opravdu k pozvracení.

Zvýšená cena se netýká jen samotného lístku. Doprovodné občerstvení je znatelně dražší, než když si ho koupíte například na předražené benzínce. Je to hnus. Opravdu. Dát za popkorn pro děti prakticky i několik set korun s vědomím, že náklady jednoho popkornu jsou opravdu zanedbatelné je pro mě morálně nepřijatelné a vlastně i neodpustitelné. Nevím, proč za špatnou ekonomickou strategií multiplexů mají doplácet ti nejmladší.

Reklamy

Legálně si zaplatím za lístek do kina a dostanu teď už 20 minut reklam a trailerů. Trailery chápu (i když pustit u filmu pro děti trailer na dospěláckou věc je opravdu mimo veškeré chápaní), ale reklamu (navíc mega trapnou) ale opravdu ne. Neumím si představit, že koupím film na Bluray a budu mít v něm reklamu. Nerozumím tomu. Spotify taky platím a nemám tam ani jednu reklamu. To samé s ostatními VOD službami. Kina tak dostávají vlastně zaplaceno 2x. Nelíbí se mi to. 

Kontrapoduktivní marketing

Tohle je vcelku vtipné téma. Opravdu. Studia a korporace přešly počátkem nultých let postupně na digitální výrobu a distribuci. Ne všechny a ne kompletně. Pomalu a jistě vznikal ale hybrid komerční zábavy a do jisté míry úspěšně. Nebo se to tak alespoň tvářilo. Chození do kin v kombinaci s gamingem a dalším doprovodným obsahem byl delší dobu v nějaké přijatelné koexistenci. Nástup covidové krize ale tak nějak s tím zamíchal a studia v domnění, že snad budeme už celé naše životy trávit jen na sedačce u televize začala produkovat spoustu, ale opravdu spoustu nesmyslné a nekvalitní digitální zábavy. 

Netflix, Disney+, HBO Max (nebo jak se to vlastně dnes jmenuje), Amazon, PSN, Gamepass, Youtube Premium, Spotify, Voyo, O2, Eurosport a spoustu dalších a dalších online služeb, do kterých nás aktivně majitelé těchto značek nutili, ať se zaregistrujeme a hlavně platíme za ně. Ideálně s celou rodinou, protože nabízeli rodinné členství a tak si tuto službu mohli dovolit prakticky všichni, pokud máte k dispozice internetové připojení. 

Rozdávaly se členství za mrzké peníze (Disney+ za 49 Kč? Za to nekoupíte ani limonádu v Praze), obsah se přesouval online, uměle se tak navyšovaly čísla registrujících a aktivně platících diváků a investoři byli zdánlivě spokojení.

Vše se přeneslo do online. Práce, zábava a rodina. Děti na telefonech, dospělí na TV. Věk korporátů započal! Naplno.

Tak proč se teď nechodí do kina? No protože to nikdo nepovažuje za důležité. Všichni dostanou vše laciněji a pohodlněji na nějaké VOD službě. Za polovinu ceny za jeden lístek do kina dostanu celý měsíc na libovolné VOD službě. Obsahu je tolik, že je vlastně jedno, jestli něco neuvidíme, protože za našich životů to stejně nejde zkonzumovat. (Nejen) Mladé generaci je jedno, že nedostanou nejlepší možný zvuk a obraz, podívají se na to na nejnovějším telefonu v kvalitě, kterou jim vyprodukuje algoritmus na základě kvality připojení.

Studia si v domnění, že krátkodobě zachrání své zisky (to se stejně nepodařilo), si vlastně podřezala svoje nohy u židle. Naučila diváky nechodit za obsahem, ale naučila návyk, kdy obsah chodí za divákem. Aktivně. Každý měsíc, den a i hodinu. Obsah je tu s námi na cestách, ve škole, v práci, i na sociálních zařízeních. Tak proč kvůli němu chodit do kina?

Čas

Když se člověk dostane do produktivního věku, tak najednou zjistí, že má pořád více povinností, ale ten den má stále stejný počet hodin. Návštěva kina se tak stane vlastně docela zajímavým malým projektem, kde všechno se musí povést. A čas je jedním z aspektů, proč do toho kina vlastně nejít. Při představě, že ztratíte minimálně 4 hodiny času něčím, co za to stát nebude, tak si ten projekt velmi snadno a rádo odpustíte.

Kvalita kin

Každou chvíli se dozvídáme, jak multiplexy investují a rekonstruují nové a nové sály. Naposledy Cinestar se pochlubil svými Atmos sály. Je to fajn, ale bohužel k čemu to je, když promítačka je slabá a barvy vybledlé, zvuk neumí zesílit (Across The Spider-Verse by mohlo vyprávět), obraz je křivý, nebo jsem zažil dokonce i 3D film, ale s vypnutým 3D. Staré certifikace už mnohdy na dnešní standardy už nestačí (Imax, mluvím o tobě).

Kino není jen o audiu a videu, ale pro mě i o obecném pohodlí. V divadle si můžete odložit svoje osobní věci včetně v zimě nepohodlného navlhlého oblečení. V kině ale dostanete jednu sedačku, kde musíte po vzoru Tetrisu zkombinovat sebe, občerstvení, batoh, oblečení a ještě krčit nohy, když jdou opozdilci na svá místa. Především v Imaxu je toto za trest a pohodlí a přidanou hodnotu kina zde opravdu nevidím. Nemluvě o v létě přehnané klimatizaci, kde za 2 hodiny filmu slušně promrznete. Jo, tohle přeci stojí za to, nebo ne?

Neslušní diváci

Známe to asi všichni a nejen v kinech. Neslušní diváci, kteří jdou do kina si spíše pokecat, než mlčky sledovat film. Především skupinové návštěvy kin za doprovodu alkoholu je sice fajn zábava, ale už ne tolik pro ostatní fanoušky v sále. Občas je to i vítané, a především u komediálních snímků se jedná o vcelku vtipné osvěžení. Bohužel ale u větších a rozsáhlejších dramat neslušní diváci zhoršují zážitek.

Křupaní chipsů, svícení mobilů, předčítání titulků dětem, konzumace vlastního jídla i alkoholu, páchnoucího fast foodu, nebo i trapných hlášek spíše škodí a není tak důvod se tomuto chování vystavovat dobrovolně a ještě za peníze.

Vzestup a pád technologií

Nejde opomenout, že velká televize byl a vlastně stále ještě je jistý symbol luxusu. Jakkoli se mi toto slovo příčí, tak v domnění, že někdo vlastní velkou televizi ukazuje svůj společenský status. Smutné? Jistě, ale je to realita. Ne pro všechny, ale nezanedbatelné množství diváků to tak jistě má.

Není se čemu tedy divit, že poté, co televizní technologie radikálně zlevnila na přijatelné ceny, zaplnily domácnosti televize s nejlepšími technologií. Když nic jiného, tak 4K se stalo prakticky standardem každého dobrého výrobku a uhlopříčky pod 50 palců se snad ani nenabízí. Těžko potom od těchto technologických vymožeností lákat televizní diváky do kina.

A naopak. Technologie, která drtivě lákala do kin v podobě unikátních 3D projekcí doslova přes noc vymizela a prakticky umřela. Nahradila ji virtuální realita, která se opět hravě přenesla do našich obýváků. Kina tak v tuto chvíli nedisponují vlastně žádnou zázračnou technologií, kterou bychom v nějaké upravené nebo miniaturizované podobě neměly doma.

Content on demand

Dostali jsme se do doby, kdy máme naše počítače, mobily, televize plné obsahu. Nového (záměrně nepíšu originálního), neviděného, který čeká, až si ho přehrajeme. Obsah počká, až budeme mít náladu, čas, příležitost. Zkrátka si nyní obsah vybereme kompletně dle našich preferencí. 

Kina nabízejí ale oldschool přístup v podobě pevné nabídky. Navíc ohraničené časovou exkluzivitou. Kina chtějí, abyste vy dojížděli za obsahem. V určitý den, určitou hodinu a na určité místo. Koupili si určité občerstvení. Ale proč? Tohle vše si mohu já sám určit. Obsah na mě čeká přeci doma, na cestách, v práci, u kamarádů. Proč tedy tupě a omezeně si vybírat z limitovaných služeb a nabídek kin?

Těch důvodů je tedy spousta, proč kino zážitek už není tak velké lákadlo. Minimálně v tom, abych každý týden hltavě sjížděl trailery a programy kin a objednával lístky s manipulační přirážkou a sjednáním menší hypotéky k nákupu popcornu. Až kina nabídnou zážitek nového standardu, velmi rád zkusím svoji frekvenci návštěvnosti zvýšit. Něco mi ale říká, že to jen tak nebude.