Zlatá éra skončila. Proč je dnešní hraní dražší než kdy dřív

Svět střídá jednu krizi za druhou jako ponožky a jako by si všichni ve světě začali krizové scénáře užívat. Osobně tomu nerozumím, že mnoho lidí chce žít své životy v naprosté denní nejistotě. Ale jak se říká, kdo jsme my, abychom o tom ve světovém měřítku rozhodovali. 

Jistě, stále se máme dost dobře. O tom svědčí i tento článek, který stále ještě píšu s klidem a s pocitem bezpečí a dobrého zázemí. Dnes se totiž chci podívat na to, jak je dnešní doba nepříznivá pro nákup nové herní konzole.

Ať už si totiž chceme, nebo nechceme připustit, světové krize se dotýkají i nás, malého středoevropského Hobitína. Ceny se za posledních 6 let několikrát posunuly do nového normálu a každý se s tím zžívá po svém.

Herní konzole Sony PlayStation jsou tu už s námi více než 30 let. Ustanovil se pravidelný cyklus, na který si za tři dekády konzumenti zvykli. Ten cyklus byl vlastně dost jednoduchý a až do nedávné doby i zcela předvídatelný. Po hlasitém a očekávaném releasu nové generace s marketingovým označením "Next-gen" se stanovená cena ustálila mezi fanoušky a etablovala se v rodinných rozpočtech. 

Cena konzole při releasu se pohybovala vždy v dosažitelných částkách. Na rozdíl od nových high end PC si novou generaci konzolí mohla svým způsobem dovolit skoro každá rodina ze západní civilizace. Pokud ne hned, tak časem už určitě.

Startovací "launch" ceny hlavních generací se průměrně pohybovaly mezi 540 až 620 dolary. Výjimku tvořila pouze třetí generace PlayStation z důvodu Blu-ray mechaniky.

Průběh každé herní generace byl velmi podobný. Po úspěšném launch kampani už první rok od spuštění dochází k výraznému poklesu ceny. Levnější výroba komponent spolu s tím, že vývojáři si dokázali osvojit nový hardware, umožnilo vysoké prodeje po celou dobu herní generace. Spoustu nejkvalitnějších a nejzvučnějších herních titulů v rámci dané generace vyšlo až k jejímu konci.

Trh se nasycoval a cena hardwaru klesala a hráči už vždy napínali oči k nové generaci a celý cyklus se opakoval.

Tedy tohle platilo alespoň pro první tři generace Sony PlayStation. Už u PS4 je vidět menší náznak toho, že trh začíná být nestabilní. "PSčtyřka" sice zlevňovala, ale už ne tempem jako u prvních generací.

Přes zpomalení padání cen u PS4 jsme se dostali až k nejnovější generaci PS5, která zcela nalomila historii cen herních konzolí. PS5 se trefila bohužel do doby, která naprosto proměnila dnešní svět a zavedla a ustálila bezprecedentní události.

Rok 2020 se do novověké lidské historie zapíše nejen z důvodu páté generace Sony PlayStation, ale je to rok, kdy nastartovaly změny, které budou ještě další roky ovlivňovat. Celosvětová pandemie, válka v Evropě a nově i válka na Blízkém východem jsou podle mnohých jen začátek velkých změn, které tuto a další lidské generace bohužel čekají.

Nejen že proběhly celosvětové lockdowny, protesty proti očkování, inflace, ale z hlediska technologického nastaly velké změny. Pandemie Covidu s sebou nepřinesla jen zákazy vycházení, vzestup plochozemců, ale i celosvětovou čipovou krizi. Důsledkem tak byl globální nedostatek polovodičových součástek, který ovlivnil výrobu elektroniky, aut, ale především dostupnost grafických karet.

Cena PS5 tak v prvních letech od spuštění neměla sebemenší důvod ke snížení. A když se zdálo, že lidstvo pandemii Covidu nakonec přežije, čipová krize pomalu začala ustupovat a cena PS5 se v různých jednorázových limitovaných akcích snižovala, svět zasáhla další událost. Listopad 2022 spatřil světlo světa ChatGPT 3.5, aby navždy změnil éru umělé inteligence a možná lidstva samotného. A kromě toho započala krize pro energeticky náročná datacentra a s tím i výrazné zdražení IT komponent. Operační paměti a ostatní komponenty jsou nyní na historickém maximu a ztěžují zlevňovaní současných herních konzolí.

Nejen ztěžují, ale i přímo navyšují. Sony svoji nejnovější verzi v průběhu psaní tohoto článku už podruhé zdražila. 2. dubna 2026 došlo ke globálnímu navýšení ceny o více než 100 EUR. Novou cenu komentovala přímo víceprezidentka pro globální marketing Isabelle Tomatis: "The prices rises, which come into effect on April 2, 2026, were “a necessary step to ensure we can continue delivering innovative, high-quality gaming experiences to players worldwide".

Navýšení cen přichází kromě výše zmíněných celosvětových problémů i v době, kdy naplno probíhají celní "války" a především válka fyzická. Kromě dlouhodobého konfliktu zbabělého Ruska na Ukrajině, konfliktu v Palestině započal další konflikt v Íránu, který ovlivňuje globální ceny paliv. A alespoň v době psaní článku jasné obrysy konce bohužel nemá.

Nyní jsme se tedy dostali do bodu, kdy šestý rok konzole je výrazně dražší než v prvním roce uvedení. To, co PlayStation 4 naznačovala, PS5 dokonalo. A prohrávají všichni, a především samotní hráči.

Nejsou v tom sami

Pokud byste si ale mysleli, že si na nás zkouší vyskakovat jen japonské Sony, byli byste na velkém omylu. Konkurenční Microsoft z Redmondu na tom není o nic lépe a v posledních letech přepsal cenovky svých Xboxů hned nadvakrát. A co Nintendo? I tam už narazíme na útesy. Náš vytoužený Switch 2 dorazil na pulty obchodů s cenovkou 450 dolarů. 

Situaci bohužel nezachraňuje ani únik k „PC Master Race“. Hardware pro počítače trpí naprosto stejnými neduhy. Grafické karty si drží absurdní cenovky, operační paměti a disky se kvůli poptávce datových center tenčí a výsledek je jasný – ať už chcete hrát na čemkoliv, co má obrazovku a procesor, vaše peněženka bude plakat. Tedy s jednou výjimkou.

Mobilní dystopie a ztracená generace

A tady se dostáváme k jádru celého problému, který děsí každého opravdového fanouška herního média. Představte si průměrnou rodinu před Vánoci. Dát patnáct až dvacet tisíc korun za herní konzoli (ke které navíc musíte kupovat hry) je pro obrovské množství rodičů zkrátka sci-fi. Dříve jsme mohli nadhodit otřepanou frázi: „Tak počkejme rok nebo dva, ono to slevní.“ Jenže, jak jsme si právě dokázali, tahle poučka letěla oknem do propadliště dějin.

Co se tedy stane, když dítěti herní konzoli nekoupíte? Přesune se na mobilní telefon. Smartphone mu rodiče koupí tak jako tak, protože je to dnes nezbytný komunikační a sociální nástroj. A když už ten výkonný počítač mají v kapse, logicky konzumují to, co je na něm dostupné – nekonečné záplavy uživatelského obsahu typu Roblox nebo Minecraft.

Obojí je z určitého hlediska fajn a například Minecraft skýtá po malé (ale i velké) hráče mnoho edukativních příležitostí. Ale opravdu chceme, aby se tohle stalo dominantním standardem celého našeho milovaného odvětví? Já tedy rozhodně ne.

Chci svět, kde přežijí i propracované příběhovky, originální umělecké projekty a technologicky vypiplané hity od obrovských, ale i těch menších nezávislých studií. Pokud se ovšem tradiční hraní stane pro mladou generaci cenově nedostupné, tahle komunita nevyroste a průmysl se nebude mít kam posouvat.

Záchranná brzda, nebo technologická stagnace?

Míč je teď na straně výrobců hardwaru. Jsou to oni, kdo musí vymyslet, jak snížit vstupní bariéru pro nové hráče.

U Nintenda se přímo nabízí nějaká ořezaná verze – říkejme jí třeba Switch 2 Lite. Když vyhodíte dokovací stanici, mírně zmenšíte displej a kapacitu baterie, mohli byste cenu srazit klidně o sto dolarů dolů. Byl by to naprosto zásadní krok k tomu, jak dostat konzoli mezi masy.

Sony představila PlayStation 5 Pro. Bude to fail?

10. září se měl zapsat zlatým písmem do historie herní konzole PlayStation. Do pomyslné herní…

U Sony a Microsoftu je situace kvůli neustálému hladu po výkonu mnohem složitější. Nejpravděpodobnější scénář budoucnosti je ten, že se nám současná konzolová generace brutálně natáhne. Až se začne mluvit o PS6, „pětka“ prostě zůstane na trhu jako onen cenově dostupnější entry-level model a vývojáři budou muset optimalizovat své hry pro oba systémy po hodně dlouhou dobu. 

Daň za tento přístup ale bude vysoká. Znamená to totiž citelné zpomalení technologického pokroku. Tvůrci her budou neustále drženi v kleci starého hardwaru. Jistě, s bobtnajícími rozpočty a neustálou honbou za fotorealistickou grafikou ve 4K při 60 fps by tenhle vývoj možná zpomalil tak jako tak, ale bylo by mnohem přirozenější k tomu dospět evolucí než umělým blokováním trhu kvůli neúnosným cenám.

A to se nebavíme jen o hardwaru. Hry zažívá také svoji krizi. Ať už cenovou nebo kvalitativní. Oboje tu nebudu do detailu rozebírat, ale herní kus hardwaru, který se nemůže opřít o kvalitní produkci her nemá dlouhodobě dobrou výchozí situaci pro zdražování.

Ano, hodně analytiků a hráčů vzhlíží ke GTA 6 jako k něčemu, co může trhem konzolí razantně zahýbat. A pravděpodobně se tak stane. Hráči po dlouhých 13 letech dostanou pokračování pravděpodobně dosud největší a nejdražší hry s konzolovou exkluzivitou.

Do té doby zbývá ještě osm měsíců a ani tak není jisté, jestli hra vůbec vyjde, a hlavně vzhledem k současným situacím nevíme, co se ve světě ještě stane. 

Dříve absolutně nemyslitelné, abychom nevěděli nebo neuměli očekávat několikaměsíční predikce. Nyní je to tvrdou realitou každého dne a každého geopolitického regionu.

Světové ekonomiky dostávají ránu za ránou a lokální i světoví politici ujišťují své voliče, že se jedná o kontrolovaný stav. Aniž bych chtěl důvěru v tento politický systém znedůvěřovat, klid a jistota v ekonomice vypadá z mého pohledu zcela jinak. 

Rekordní zisky a masivní vyhazovy

Aby toho nebylo málo, herní průmysl v současnosti prožívá jeden naprosto absurdní paradox. Na jedné straně se točí gigantické, historicky bezprecedentní peníze, ale na straně druhé jsme mezi lety 2023 a 2026 svědky největší vlny propouštění v historii tohoto média. Zatímco korporace na setkáních s akcionáři prezentují miliardové obraty, desetitisíce vývojářů si po celém světě balí své věci do krabic. Jak jsme se dostali do bodu, kdy obor, který vydělává víc než filmový a hudební průmysl dohromady, masivně krvácí?

Odpověď musíme hledat o pár let zpátky v pandemické kocovině. Když byl svět zavřený v lockdownech, lidé neměli za co utrácet a hraní zažilo obrovský boom. Management velkých vydavatelských domů tehdy nabyl mylného dojmu, že tato zlatá horečka bude trvat věčně, a křivky nekonečného růstu maloval až někam do nebes. Začalo se masivně nabírat, kupovala se nová studia a rozjížděly se megalomanské projekty. Jenže pak se svět vrátil do normálu, lidé začali znovu chodit ven, úrokové sazby vyletěly nahoru a investoři začali panikařit.

Výsledkem je brutální škrtání přes tabulky v Excelu, které se neohlíží na talent, loajalitu ani historii. Zavírají se i legendární a oceňovaná studia, která měla prostě jen tu smůlu, že se jejich poslední hra nestala globálním fenoménem s miliardovým ziskem hned v prvním týdnu. Z herního průmyslu se tak vytrácí to absolutně nejcennější – lidský talent. Zkušení tvůrci, znechucení neustálou toxickou nejistotou, odcházejí dělat software pro banky nebo automobilky, kde mají mnohem větší klid a stabilitu.

A jak to souvisí s cenou naší zábavy? Zcela zásadně. Vydavatelé se po této čistce budou ještě více bát riskovat. Místo originálních a inovativních projektů, které posouvají médium kupředu, budeme dostávat jen bezpečné sázky na jistotu – remaky, remastery a osmé díly zavedených značek. Aby navíc herní giganti uspokojili své akcionáře i na trhu, který už neroste tak rychle, budou muset ty chybějící marže z něčeho zalepit. A udělají to přesně tím, o čem se tu celou dobu bavíme: udržením vysokých cen hardwaru, zdražením samotných her a implementací agresivních mikrotransakcí. Propouštěcí krize tak jen přilévá olej do ohně už tak dost drahého koníčku.

Výše zmiňované propouštění se netýká jen ryze vývojových firem, ale už i druhé strany - tedy herní žurnalistiky. Oboje je vlastně komplementaritně spojené a vzájemně se doplňuje. A tak došlo a stále dochází i k masivnímu úpadku a snížení stavu herních redakcí. Celosvětově. Herní novinařina nikdy nebyla nejlépe nejlukrativnějším pracovním místem. Většinou tato média držela nad vodou nadšenost jednotlivců a proto je zásah do herního oboru patrný i v této branži. A aby toho nebylo málo, tak chatrný byznys model spousty redakcí dostal další ránu v podobě AI kolegů. AI modely se nepoužívají (skrytě) jen při vývoji nebo v administrativě, ale naplno vstoupil do (nejen) herních redakcí, kde už přiznaně plně nahrazuje kompletní lidské FTE. AI tak recenzuje produkt, který vygenerovalo AI. Perverzní doba, že?

Elitářský koníček

Herní svět už zažil mnoho. Například pojďme zmínit velký krach Atari v 80. letech, ze kterého jako nástupce vzešlo Nintendo. Hraní tedy nikam nezmizelo a svět se nezhroutil. 

Směřujeme ale do éry, kdy se z našeho oblíbeného popkulturního úniku z reality stává elitářský a velmi drahý koníček. Ztrácíme tu ohromnou výhodu dostupnosti, která konzole po dekády zdobila. Nezbývá nám než doufat, že ti nejvýše postavení manažeři dohlédnou dál než jen na tabulky zisků pro příští čtvrtletí a uvědomí si, jaké nevratné škody na samotných základech herní komunity mohou svými kroky napáchat. Dřív, než bude opravdu pozdě.