Recenze upírského Zaklínače: Medvěd a motýl

Vypadá to, že se s novinkami ze světa Zaklínače v poslední době doslova roztrhl pytel. Fanoušci Bílého vlka (a vlastně celého univerza) musí být v sedmém nebi. Jen si to shrňme: plně ve vývoji je už čtvrtý plnohodnotný díl, do toho se pracně kutí remake prvního Zaklínače, bylo oznámeno nové DLC Songs of the Past pro legendární trojku a na naše herní stoly se chystá nová deskovka The Witcher: Legacy. A aby toho nebylo málo, původní autoři třetího Zaklínače momentálně chystají vlastní hru The Blood of Dawnwalker s lákavou upíří tematikou.

A právě upíři se objevují i v novém komiksu Zaklínač: Medvěd a motýl, který už tradičně do ČR přináší Nakladatelství Crew. A už opět tradičně i s limitovanou obálkou, která mě jako sběratele neminula.

Příběh začíná tradičně: Geralt přijíždí do malého městečka, kterým se šíří zvěsti o útocích upíra. Jenže vypsaná odměna za jeho hlavu láká každého lovce nestvůr široko daleko. Konkurenční boj navíc ještě zesílí, když se k lovu připojí další zaklínač, tentokrát drsný nositel medailonu Školy medvěda.

Bílý vlk se navíc brzy ocitá ve velmi nepravděpodobné společnosti – po boku mu stane služebná, která tvrdí, že má o netvorovi klíčové informace, a přidá se i sirotek, který se sám bez okolků prohlásí za Geraltova panoše. Obstojí tahle podivná nesourodá skupinka společně proti ještě nepravděpodobnějším protivníkům? A jde jim všem skutečně o totožný cíl?

Pokud čekáte klasickou zaklínačskou detektivku, Medvěd a motýl vás rozhodně nezklame. Scénář od začátku sází na osvědčené karty a buduje silnou, hutnou atmosféru. Příběh se opírá o velmi dobře napsané postavy, přičemž do popředí opět vystupuje pro Zaklínače tak typická reprezentace outsiderů a lidí (či nelidí) žijících na okraji společnosti. Právě Geraltova nesourodá družina dává vyprávění ten správný náboj.

Co začíná jako přímočarý lov na krvelačnou bestii, se ale brzy začne komplikovat. Jak už to ve světě Andrzeje Sapkowského bývá, skutečnost je mnohem komplexnější a zdaleka není jen černobílá. Komiks se nebojí zabrousit do temnějších témat předsudků a lidské krutosti. Brzy tak dochází ke klasickému a tolik oblíbenému rozvinutí příběhu, kdy se z domnělého přímočarého protivníka stává spíše oběť. Celé to má překvapivě silný emotivní podtext, který čtenáři znovu připomene tu známou pravdu: tím vůbec největším „monstrem“ často nebývá tesáky vybavený tvor schovávající se ve stínech, ale samotná lidská společnost, ovládaná strachem a chamtivostí.

Ve výsledku se tak jedná o naprosto klasický zaklínačský komiks, což platí i pro vizuální stránku. Kresba je velmi detailní, ostrá a hlavně přehledná, takže se v akčních scénách rozhodně neztratíte a přesně víte, co se na stránce děje.

Na druhou stranu od ní ale nečekejte žádné super epické panely přes celé dvoustránky, ze kterých by vám spadla brada – vizuál se drží spíše při zemi a slouží primárně příběhu. A jen takové malé upozornění pro znalce her a knih: erotiky si v tomto sešitu opravdu příliš neužijete, tvůrci s ní tentokrát hodně šetřili. To ale nic nemění na tom, že komiks dělá své značce čest a je skvělým doplňkem do sbírky.