Recenze: Brutal (1-4): Zpověď detektiva z oddělení vražd

Japonská manga se definitivně stala v Česku populární. K tomu dopomohla i populární série Brutal, která má v současnosti na trhu 4 svazky příběhů. Hlavním „hrdinou“ je policejní detektiv Hiroki Dan. Podaří se mu ale vypátrat vraha, který bere spravedlnost do vlastních rukou? A nebo je to všechno trochu jinak?

Rjó Mamijová: Jaké jste měl volno?
Hiroki Dan: Zkusil jsem bungee jumping. Ulovil jsem velkou kořist u řeky. Upekl jsem si ji. A pořídil jsem si pěkné fotky. Byl to vážně moc pěkný den.

Brutal: Zpověď detektiva z oddělení vražd je série mnoha příběhů, které mají také mnoho společného. Tím pojítkem je brutální potrestání zločince. Bez soudu. Bez svědků. Kdo si bere spravedlnost do svých rukou a trestá hříšníky podle svého uvážení?

Už jen z tohoto popisku všichni asi tušíte, kdo je tím záhadným zločincem, který bere spravedlnost do svých rukou. Ne, není to spoiler.

Brutal (1-4): Zpověď detektiva z oddělení vražd

Ať už jde o skutečného vraha, nebo moralizujícího novináře, vždy je na blízku pohledný a úspěšný policejní detektiv Hiroki Dan. Ten je ve své profesi velmi úspěšný a má u svých kolegů velký respekt.

Velmi rád ale porušuje zákony a zločince trestá dle svého uvážení. A to velmi, ale velmi brutálně!

Ano, tento komiks je založený především na brutalitě a zvrácenosti. Z počátku fascinující, tvrdé a syrové. Někdy i překvapující. Později ale už stereotypní a vcelku nudné a očekávané. A občas také velmi zbytečné.

Každý příběh obsahuje stejnou (mnohdy naivní) vyprávěčskou linku a v tom je právě největší problém celé série. Autor knih Kei Koga vždy představí vcelku jasný a stereotypní problém společnosti vyobrazený na té prakticky nejjednodušší premise. A vždy je zločinec (ale i zločinci) nakonec dopaden právě naším hlavním „hrdinou“. Ten si nebere s nikým a ničím servítky a samotné potrestání je (stejně jako předchozí hřích) vylíčeno velmi expresivně a krvavě.

Bohužel ale zde autorům jaksi „vypadla“ detektivní linka a tak veškeré dopadení zločince se děje ve stylu „deus ex machina“. 

Z počátku u prvního dílu mi to celé přišlo jako osvěžující přístup (první díl mi tak přišel v tomto ohledu nejlepší), kde se můžeme soustředit pouze na „hřích a potrestání“. Už u dalších knih mi ale po pár stránkách bylo jasné, kam tím autor míří a dostavil se nepříjemný pocit toho, že se jedná vlastně jen o kopírování předešlé šablony a z dalších dílů přišlo velmi rychle zklamání.

Stejný koncept prostě nejde udržet uspokojivě a napínavě ve čtyřech svazcích po sobě. Hiroki Dan je tu za menšího policejního „boha“, kterému všechny vraždy na pachatelích procházejí. Nebo alespoň dočasně. Chybí tu hlubší pohled do Hirokiho svědomí, které tak vypadá bezstarostně až křišťálově čistě. 

Komiks potom působí příliš prázdně bez většího společenského přesahu. Přitom zde se to přímo nabízí. Na podobném principu fungoval například komiks Zaklínač: Nářek čarodějnice, který s velmi podobnou tematikou pracuje taky. A lépe.

Hlubší zacházení s vinou, nebo alespoň s hlubším a trvalejším pocitem viny v každém z nás tu žalostně chybí. Stejně jako (větší a hlubší) motivace detektiva, který týrá a mučí zločince před jejich smrtí. Nenarážíme tu bohužel ani na koncept možného odpuštění (smíření), nebo nad právním zařazení jednotlivých činů.