Zaklínač: Nářek čarodějnice

V pořadí už šesté pokračování Zaklínače od Dark Horse se stala v květnu nejprodávanějším komiksem u Nakladatelství Crew. Je tedy nové pokračování Bílého vlka opravdu skvělým výletem do oblíbené fantasy ságy?

Trápí vás někdy vina? Nebo snad jste provedli něco, čeho jste později upřímně litovali? Chybovali jste natolik, že byste dali vše za to, abyste to mohli vrátit zpět?

Děsil ses někdy chyb, kterých ses dopustil?
Geralt

Tak okolo podobných otázek a témat se točí nové Geraltovo dobrodružství. Komiks nás zavede k popravě čarodějnice a Geralta „trápí“ výčitky a nejistoty ohledně její smrti. Spletl se? Udělal chybu? Byla čarodějnice nevinná? 

Nejistota ohledně důsledků „jeho“ činů se snaží komiks filozoficky řešit na dalších více jak sto stránek, ve kterých čeká Geralta hledání ztracené dcery místního boháče. Kromě klasického questu ale Geralta čeká quest, na který možná není připraven.

Příběh nás postupem zavede do hor, kde Geralt odhaluje kult, který pomáhá od výčitek, svědomí i pocitu viny. Jedná se tak prakticky o jakousi skupinovou terapii, která je složena z pěti kroků: exordium (rozpoznání bolesti), laudatio (skutečný původ bolesti), comploratio (zármutek), consolatio (útěcha) a nakonec exhortatio (morální povzbuzení).

Jak se mu to povede už zde poodkrývat nebudu, to už je zase quest pro čtenáře. Vraťme se ale ještě tam, kde samotný komiks začíná. Ona čarodějnice, která je upálena je laima – druh čarodějky, která navštěvuje těhotné ženy a ukončuje početí jejího nenarozeného dítěte. Je ale čarodějnice vina? Nebo je vinen už i ten, kdo takto přemýšlí. Není ale vinný i ten, kdo tomu nezabrání?

Kdo je vlastně vinný a za co? Do jaké míry můžeme za hřích a za jeho odpuštění? Příběh, který je nakonec natolik (politicky) aktuální, že otevírá zajímavé otázky pro každého z nás. Jen každý na ně bude reagovat jinak. V době, kdy řešíme společenskou, politickou, ale i pandemickou odpovědnost, je zajímavé, jak nad celým tématem viny přemýšlet. O to víc je zajímavé, že každý z nás dojdeme k úplně jinému závěru. 

Ačkoli mám osobně rád takto otevřená témata, v tomto komiksu bylo ale trochu komplikované tyto témata konzumovat. 

Asi největší výzvou bylo „překonat“ výtvarnou stylizaci, která určitě nesedne každému. V komiksu jsem zvyklý na spoustu autorských vyobrazení a vlastně to po komiksu i vyžaduji. Šestý díl se ale od předešlých dílů odlišuje opravdu výrazně.

Netvrdím, že kresba je špatná. Místy je ale chaotická a přiznám se, že pár „oken“ jsem měl problém pochopit, co tím autor myslel. 

Scény vesměs postrádají detail a vše je v podstatě jedna velká stylizace. Barevně je komiks temný a tonalita barev mi úplně nesedla. Na druhou stranu se komiksu nedá upřít atmosferičnost, která nejednoho čtenáře naprosto pohltí.

K samotnému Geraltovi jsem si nemohl skrze celý komiks udělat větší vztah. Geralt je v novém pokračování možná až moc zachmuřený, sprostý, hrubý. Neúplně mi takový Geralt sedl a líbil se.