Recenze: Kingdom Come: Deliverance II

Dlouho jsem nezažil, abych měl ze hry tak odlišné dojmy. Vlastně naposledy to bylo 13. února 2018 právě u prvního dílu Kingdom Come: Delivarance. Ano, a po 7 letech jsem po prvních několika hodinách dostal úplně stejné rozpolcené pocity ze hry. Jako by se historie opakovala. 

Ale nebavme se o historii, tu si pojďme rovnou zahrát. KCD II plynule navazuje na první díl. Jindřich spolu s panem Ptáčkem na konci prvního dílů vyráží vstříct novým dobrodružstvím a dějově se ihned ocítají ve druhém pokračování, na které jsme my hráči museli čekat mnoho let.

To čekání bylo sice dlouhé, ale svým způsobem stálo za to. Ostatně, to jste si už mohli přečíst v recenzích po celém světě, které se narozdíl od prvního dílu vzácně shodují na vyšších známkách. Takže autoři a hráči mohou být spokojeni.

And are you sure you didn't kill someone's father? Or mother?
Markvart von Aulitz

Prakticky jsem spokojený i já, ale nejsem natolik nadšený, abych mohl sdílet takto vysoká hodnocení a vychvaloval vše do nebes.

Ano, hra si zaslouží pochválit. Autoři odvedli velký kus práce za tu dobu a druhý díl oproti prvnímu dostali do fáze, kdy vypadá dobře a celkově umí bavit.

Nelze vypíchnout konkrétní vlastnosti hry. Druhý díl je zkrátka druhý díl se vším všudy - větší lokace, delší příběh, lepší grafika (spíše nasvícení) a zkrátka od všeho trochu více.

Když to zamixujeme, dostaneme určitě kvalitnější dílo než první "startupový" díl. Investice ze strany nových majitelů je zde určitě vidět a to nejen na hře, ale celkově i na marketingu a mediálním pokrytí. Hra se opravdu přiblížila a v určitých chvílích osciluje na hraně absolutních hodnocení. Ale není natolik dospělá a povedená, aby ve všech vlastnostech byla konzistentní.

Hra vyniká v samostatnosti. Především v první půli hry, kdy jste opravdu prakticky doslova hozeni do vody a musíte se o vše postarat sami. V neznámém kraji zvaném Český ráj se musíte vypořádat nejen se zvířaty, lapky, vojáky, ale i s tím, kde budete spát, co budete jíst a kde vezmete peníze na lepší zbroj, abyste přežili alespoň do dalšího dne.

První polovina hry tak nejen exceluje v samostatnosti, ale i zábavnosti. V Českém ráji okolo Trosek tak s hrdiny zažijete opravdu velmi zábavné momenty, které jen tak nevypustíte z hlavy. 

Vše je umocněno faktem, že vás hra vůbec nikam nežene a vy máte prakticky nekonečně času prozkoumat celý kraj, který se skládá z typického prostředí pro danou krajinu - říčky, řeky, lesní cesty, lesy, skály, respektive hodně skal a ještě více lesů, keříků, vesnic, vísek. Stejně jako v prvním díle ve zpracování krajiny hra doslova exceluje a její uvěřitelnost je opravdu na maximálních hodnotách.

Stejně jako atmosféra, která je díky mnoha humorným momentům velmi uvolňující a v určitých chvílích hra připomíná spíše zábavné grotesky než historické drama plné osudovosti. Máte rádi buddy movie?

Ne, tohle není výtka. Naopak. První part jsem si po nudném úvodu užil nakonec opravdu skvěle. Těšil jsem se z každého questu, které jsou poměrně nápadité a zábavné a i díky českému dabingu vtipné a zapamatovatelné.

Problém nastává především v druhé části hry, kdy už hráč je veden doslova za ručičku skrze příběh a mnohdy se jedná o nudné plnění základních úkolů s repetetivním obsahem. Přiznám se, že tohle mě přestalo bavit a ani tolik marketingově vnadná Kutná Hora ve mně nedokázala vybudovat nějaký větší atmosferičtější zájem o druhý part.

Warhorse

Warhorse

Warhorse

Příběhově se pochopitelně jedná o mnohem lepší dílo než v prvním díle, ale po pár větších bitvách plných záseků a zákysů jsem byl rád, že vždy rychle skončí. Zde je totiž hlavní problém této série. Hra je vystavena na starších a tvrdých mechanikách, které ještě v první části hry se daly přehlédnout. V druhé fázi se ale na scéně děje více věcí a tak tyto neduhy jsou především v případě větších scén vidět stále více.

Rozumím záměru o autorský zážitek a jsem za něj rád. Především v době generických systémů, grafik, scénářů. Nemám ale rád, abych musel jako hráč trpět nad tím, že si autoři musí dokazovat/prokazovat svoji nadvládu nad hrou/hráčem.

To, co jsem nenáviděl na prvním dílu se zde opět začalo projevovat ve velké míře. Celý systém inventáře, uzdravování, stravování, spaní atd. je opravdu super, pokud na vás hra nepustí 10 vojáků po zuby ozbrojených a vy přesto, že máte nejvyšší brnění umřete prakticky po pár ranách. Z druhé strany vojáci vydrží od vás opravdu mnoho a je vidět, že zde hra musí cheatovat (nemožnost se po vyhraném souboji napít lektvaru považuji za velmi špatné rozhodnutí).

Těšil jsem se, že po nákupu studia novým majitelem dostanou autoři trochu modernějšího a prohráčského ducha, který by mnoho technik nezlehčil, ale spíše zmodernizoval, aby hra byla zábavná i z pohledu hratelnosti.

A to především, pokud máte podle mě nedobrý combat systém, který je sice super do marketingových pořadů, rozhovorů a trailerů, ale zcela nevhodný do bitevní vřavy. V kombinaci s nuceným doplňováním stravy, spánku jde o jeden z nejvíce otravných systémů ever. Ať mi autoři vysvětlí, co je zábavného na tom, když hra pošle Jindřicha do bitvy nevyspalého s 10 % života a hladového? Proč není možné se v obléhání, které trvá x dnů vyspat a tím doplnit zdraví?

Nejsou to detaily. Tento systém si autoři oblíbili a nárokovali natolik, že se mu nejde ve hře vyhnout. Ne ve druhé části, kde je velká část hry scriptovaná a vy nemáte možnost se dostat do klasického režimu, kdy Jindřicha ovládáte vy. 

Pojďme ale dál. Grafika hry je obstojná a velmi dobře optimalizovaná. Za 70 hodin hry mi spadla jen jednou a na nějaký větší bug jsem narazil opravdu jen jednou. Opravdový rozdíl oproti první hře, která v den (ale i měsíc) vydání byla opravdu špatně hratelná. Nekoná se zde žadné levitování postavy ani koně. Už vůbec ne zasekávání o rohy domu nebo plot. Maximálně zde najdete občas problíkávající a doskakující textury. Nic, co by z celkového zážitku mohlo ubrat.

Osobně jsem hru hrál na ultra detaily ve 4K s 60 fps s pár nastavením na experimentální a plynulost byla jak na venkově, tak i v náročnější Kutné hoře skvělá. Svých 60 fps jsem neopustil po celou hru. Jsem rád, že se zde autoři poučili a napravili si reputaci po opravdu trestuhodně vyladěné jedničce.

Vraťme se ale k samotné hře a celkovému feelingu. Už jsem naznačil, že jsem si užil především první part. Je to dáno z důvodu, že hra nabídne (nepředstaví) svoje mechaniky a skoro žádným dalším způsobem hráče nepřekvapuje v dalších částech hry. 

Touha jít ve hře dopředu je tak pouze skrze příběh, nikoli mechaniky. Vše důležité je hráči představeno velmi brzy a jediné, co můžete rozvíjet jsou hodnoty, nikoli objevovat nové mechanismy. A to je škoda. Hra si s tím sice vystačí v první polovině, ale především v druhé části už se jedná o rutinní (a poměrně nudnou) záležitost. Zvláště když dosáhnete na nejlepší itemy ve hře.

Dopředu tak hráče táhne "pouze" příběh, který se oproti jedničce notně zlepšil a už i v prvním partu nabídne opravdu zajímavé momenty. Bohužel ale i ten nakonec znudne a hráč podle mě dostane klasický derivát všech hrdinských příběhů a klišé.

Abyste věděli, válka je totiž špatná. Na obě strany, pro každého. Tohle pravdivé (a pro politiky fádní) pravidlo tu do hráče autoři cpou horem dolem. Výsledkem jsou tak předpokládané scény i vyvrcholení celé této historické epopeje. Vše ještě k tomu kazí fakt, že autoři sedm let měli dost času k tomu, aby všude nastrkali aktuální popkulturní reference. Takže v jednu chvíli nevíte, jestli koukáte na grotesku, drama, sarkastický pořad, nebo bábu pod kořenem.

K celkové atmosféře dále schází fakt, že prostředí je takové "mrtvé". Nemyslím doslovně (no ikdyž), ale vesnicím i městům chybí prostě živost. Na návsi neběhají kachny, labutě ani kozy (ty najdete v lázních, ha ha). Na vesnicích nejsou žádné větší eventy jako například svatba nebo pohřeb. Ve městě se pak jen tupě procházejí lidé, občas zamumlají tisíckrát slyšenou větu. U obchodníka se recykluje několik typů hlášek (měj se a díky za nic - to už nechci nikdy slyšet) a celé hře chybí trochu živosti a nápaditosti, jak přesvědčit hráče o tom, že se prochází ve skutečném středověku. 

Děti z pádných důvodů autoři vynechali, ale chybí tu více odvahy hru oživit. Na cestě potkáte jezdce v přesně nascriptovaných situacích (z 90 % hned po fast travelu), ve městěch chybí dělníci na stavbách (pokud se nepletu tak město se v průběhu hraní vůbec nemění), celé je to velmi statické, bez dynamiky. Chybí tu zkrátka hráčovo větší zapojení do děje. Občasné narážky v rozhovorech jsou sice fajn, ale právě na nich je vidět, jak se vlastně jedná o spíše menší experiment než hlubší systém.

Celý "problém" hry se dá v podstatě odrazit na českém dabingu. Všichni ho chtějí, všichni ho adorují, ale není skvělý. Dobrý, to ano. Ale dabéři (především ti známí) dělají z audio zážitku (občas) grotesku. Čím slavnější jméno, tím diskutabilní výkon. Naopak neznámí herci se zde krásně osvědčili a dodali hře slušivý český zvuk.

A tak se to má i s celou hrou. Soubojový, reputační systém, zaměření na historii - vše je sice opěvováno, ale v základech to není perfektní. Mechaniky zkrátka nejsou tak vyladěné. Nicméně na dobrou hru s větší mírou trpělivosti hráče to stačí. Ale nelze se ubránit, že našinec zde vidí větší kvality, než si hra opravdu zaslouží.

I přes moje brblání si autoři zaslouží neskutečný a upřímné díky, že se pouštějí do autorské hry. Sleduji vývoj této hry už někdy od roku 2011 a jsem rád, že jsem mohl už dvakrát v den vydání vždy držet fyzickou kopii a zahrát si hru. To nejcenější na této hře je totiž odvaha, se kterou autoři se (ne)bojí přijít na trh.