Recenze komiksu Kingdom Come: Deliverance - Ztracené příběhy
Rok 2025 se nesl ve znamení fenoménu Kingdom Come: Deliverance. Po únorovém vydání druhého dílu zaplavil trh merchandising všeho druhu – od hrnků přes pivo až po artbooky. Stranou nezůstaly ani komiksy, přičemž Ztracené příběhy jsou už druhým komiksovým zářezem této herní značky. A nutno říct, že po prvním, ne příliš vydařeném prequelu, je tato novinka o poznání ambicióznější.
Kniha sází na několik trumfů. Tím hlavním je oficiální licence Warhorse Studios, kterou do rukou dostalo české studio Wild Cat. Tím druhým je samotný koncept: místo jednoho hrdiny dostáváme tři různé příběhy. Místo jedné kresby tři odlišné výtvarné styly a k tomu tři různé žánry. Zatímco herní DLC pro KCD II rozvíjí Jindřichův konec, tento komiks se vrací na začátek. Funguje jako prequelová sonda do životů postav, které Jindřicha formovaly, ale nedostaly tolik prostoru ve videoherních adaptacích.
Struktura komiksu je chytře vystavěna na středověkém dělení společnosti: Bellatores (válčící), Laboratores (pracující) a Oratores (modlící se). Díky tomu nečteme jeden táhlý děj, ale tři žánrové jednohubky: rytířské politické intrikářské drama, řemeslnickou detektivku a psychologickou válečnou sondu.
První příběh nás zavádí mezi vysokou šlechtu za Rackem Kobylou, a to v době, kdy ještě usiloval o získání Skalice. Děj se točí kolem rytířského turnaje, ale nenechte se zmást – více než meče tu řinčí intriky a politika. Turnaj zde není zábavou, sportem, ale politickým nástrojem. Racka tak poznáváme jako politika, ale i proutníka zároveň, což skvěle dokresluje jeho pragmatickou a přísnou povahu z her.
O vizuál se postaral Matyáš Namai, jehož kontrastní barevný styl k tématu sedne mnohem lépe než fotorealismus, který známe ze hry. Souboje v jeho podání jsou i díky hranatější kresbě ostré, surové a tvrdé. Fyzické střety tak díky tomu cítíte a s tím i váhu každého plátu zbroje a rozbitého štítu.
Druhá část míří do Skalice, přímo do kovárny Jindřichova otce Martina. Ten se zde ocitá v roli vyšetřovatele záhadné vraždy. Ačkoliv měl Martin ve hře málo prostoru a tady konečně dostal šanci zazářit, tak tato kapitola mě však oslovila nejméně. Kresba Petra Šticha je na můj vkus až příliš detailní a po vkusné stylizaci prvního příběhu mi tato vizualizace nesedla. Nenadchl mě ani barevný nádech, který celou kapitolu halí do nevýrazného odstínu. Bohužel i dějově mi tato „kovářská detektivka“ přišla ze všech tří částí jako nejslabší článek a dle mě se do této antologie ani nehodí.
Třetí příběh se věnuje otci Bohutovi, který se těší obrovské fanouškovské oblibě nejen pro své pití, ale i pro svou odvahu. Všichni ho známe jako veselého faráře kážícího vodu a pijícího víno (a souložící ho), komiks však odkrývá jeho temnou minulost, kterou jsme dosud znali jen z vyprávění.
Sledujeme vojáka uprostřed válečného pekla, kterého chaos bojiště připravuje o iluze i víru. Jde o drsný portrét člověka poznamenaného extrémním psychickým i fyzickým vypětím. Najednou dává smysl, proč se později tak sblíží s Jindřichem – vidí v něm svůj vlastní odraz z mládí a snaží se zajistit, aby chlapec neskončil jako troska, dokud to lze ještě ovlivnit.
Čtenáře by mohlo zajímat:
Musím mít dohranou hru, aby mi příběhy dávaly smysl?
Ne! Komiks funguje jako prequel. Příběhy se odehrávají před událostmi prvního dílu hry, takže znalost hry není vyloženě nutná k pochopení děje, ale bez ní čtenář přijde o ten „aha moment“, kdy zjistí, proč jsou postavy jako Racek nebo Bohuta v budoucnu takové, jaké jsou.
Dozvím se v komiksu něco, co ve hře nebylo?
Komiks se zaměřuje na bílá místa v příběhu hry Kingdom Come: Deliverance. Umožňuje pochopit například Bohutův přerod z hříšného vojáka na kněze, což je ve hře pouze zmíněno v dialozích. Zaměřuje se také na povahu Martina nebo Racka. Malé detaily, které ale zapadají do většího celku světa Kingdom Come. A autoři komiksu si skryli jedno větší příběhové tajemství na samý konec komiksu.
Jak moc je komiks historicky věrný ve srovnání se hrou?
Kingdom Come si zakládá na realismu, takže fanoušky bude zajímat, jestli si komiks nedělá ústupky směrem k fantasy. Ztracené příběhy drží stejnou linii jako Dan Vávra a Warhorse – tedy historický realismus, autentické zbroje, architektura a žádná magie.
Proč má každá kapitola jiný vizuální styl?
Tohle může čtenáře při listování překvapit. Je dobré vysvětlit, že autoři zvolili tři různé výtvarníky, aby podtrhli atmosféru daného hrdiny. Rackův příběh je čistý a politický, Martinův je laděný do noirové detektivky a Bohutův je drsný, špinavý a akční, což odpovídá válečnému prostředí.
Michael Purmenský pojal vizuál velmi syrově – žádná organizovanost, jen krev, bláto a zmatek. Emočně i vizuálně jde o nejtěžší a nejsilnější část knihy. Barvy jsou temné, atmosféra hutná a výrazy ve tvářích postav odrážejí všudypřítomnou smrt. Dokážu si představit, že by tvůrci tento příběh, a především postavu Bohuty, rozpracovali do samostatného herního sequelu či datadisku. Ostatně celá sága KCD v sobě nese přesně tento tíživý válečný podtext.
Celou antologii rámuje sekce Narratores (Komedianti). Ilustroval ji opět Purmenský, tentokrát v barvách Ladislava Horáka. Bardi a šašci zde plní svou historickou roli vypravěčů a provázejí nás dějem ve verších – vtipně a vkusně, přesně tak, jak je pro KCD typické. Po válečných traumatech a vraždách je to vítané odlehčení a nakonec i příjemné pomrknutí na fanoušky.
Vydavatelství si dalo záležet i na řemeslné stránce, takže v rukou nedržíte jen obyčejný sešit, ale poctivý kus knihy. Svazek působí bytelně díky tvrdým deskám a vysoké gramáži papíru, na kterém se oněch 144 stran skvěle vyjímá. Designéři si navíc vyhráli s atmosférou – kniha připomíná starý kodex, ať už díky zdobenému hřbetu, nebo stylové grafice na vnitřních stranách obálky. Je to zkrátka sběratelský kousek se vším všudy. Autoři si vyhráli i s takovými detaily, jako jsou zajíci, kteří vás hned vrátí do videoherní adaptace. Propojitelnost tak knih a videoher je ještě bližší.
Vše naznačuje, že antologie vznikala s láskou a krásně tak propojuje herní svět s tím komiksovým. Škoda, že vydavatelé nenabízí po vzoru například Nakladatelství Crew i alternativní obálky. Dle všeho bylo z čeho vybírat a limitovaná obálka by byla v tomto případě krásným sběratelským artefaktem.
Pokud máte rádi svět Kingdom Come, jsou Ztracené příběhy v podstatě povinností. Skvěle doplňují lore a vypadají nádherně.
Nemohu se však zbavit dojmu, že bych místo antologie raději uvítal jeden plnohodnotný, dlouhý a silný příběh, který by umožnil hlubší budování vztahů a napětí. Takto kniha působí spíše jako soubor krátkých, pro celkový lore méně významných epizod. Zde mohou být například komiksové příběhy Zaklínače vhodnou inspirací, jak pracovat s příběhem i kresbou.
Myslím, že další komiksy KCD by potenciál měly, vystavěný svět Českého království má co nabídnout. Ale jen jako ucelené a silné příběhy plné zážitků.
Komiks Kingdom Come: Deliverance – Ztracené příběhy je vizuálně podmanivou jednohubkou, která potěší každého fanouška série, zejména díky luxusnímu fyzickému zpracování. Obsahově však trpí nevyvážeností. Zatímco příběh otce Bohuty je emocionálním vrcholem knihy, prostřední detektivní část působí jako nutná výplň, která vizuálně ani dějově nestíhá zbytku. Jako doplněk do sbírky je to povinnost, ale jako samostatné komiksové dílo by si zasloužilo ucelenější formát než jen sérii krátkých epizod.
