Začínám si plnit sny. Malé i ty větší. Postupně. Je stále na ně dost času. Jedním z nich, na který jsem se těšil opravdu dlouhou dobu, bylo muzeum Harryho Pottera v Londýně. Já vím, všichni opravdoví potterfilové tam už byli. Nyní bylo tedy na čase, abych se tam podíval i já.
Now if you two don’t mind, I’m going to bed before either of you come up with another clever idea to get us killed – or worse, expelled.
Hermione Granger
Ani nevím, kde mám začít. Vše, co jsem za celé odpoledne zažil a viděl, tak nemělo prakticky chybu. Od příjezdu do Watfordu (1 hodina celkem příjemné a svižné jízdy od Londýna), až po pití Máslového ležáku. Tolik emocí v jednom dni jsem neměl opravdu dlouho. I tak ale zkusím některé z nich vám předat.
Studio Warner Bros. se po velmi úspěšné sérii filmů rozhodlo si svůj klenot patřičně hýčkat a vytvořilo z rekvizit, kostýmů a kulis jedinečné museum, kde by si mohli fanoušci Harryho Pottera zažít kouzlo filmové tvorby na vlastní kůži. A 31. března 2012 se fanoušci dočkali slavnostního otevření. Od té doby každý rok navštíví prostory okolo 2 milionů návštěvníků z celého světa. A letos jsem jedním z nich byl já. Jaké to tedy je, zažít Bradavice na vlastní oči?
Skvělé! Opravdu. I když nejsem ten největší potterholik na světě, i tak je to pro mě absolutní zážitek a radost vidět všechny ty rekvizity na vlastní oči.
Nejen rekvizity. Síla tohoto muzea, nebo chcete-li studiové tour, je v celkových prostorách, které velmi detailně a pečlivě kopírují hlavní kulisy ze všech dílů Harryho Pottera.
Kulisy v podobě Velké bradavické síně, nástupiště 9 ¾ včetně Bradavického expresu, banky Gringottových, Příčné ulice, Zapovězeného lesa, Hagridova domu a spoustu dalších slavných míst jsou jen malý výčet toho, co na vás zde čeká.
Nepřijdou si totiž na své jen knižní fanoušci, ale svoji sekci zde najdou i nadšenci do poctivého filmového řemesla. Kdo viděl jakýkoli díl ze série, ví, že spoustu triků/efektů bylo ryze praktických. Na vlastní oči tak uvidíte, jak se tyto magické a optické triky tvoří.
Nezapomnělo se ani na interaktivitu, která je bohužel stále v našich muzeí trochu opomenuta. Zde je to ale jiné! V celé tour si můžete vyzkoušet spoustu věcí. Například si přivolat létající koště (Hop), zalétat si na něm před green screenem a udělat si tak foto/video zážitek na celý život, vidět masožravou knihu, vytáhnout si mandragoru, náhradní spodní prádlo budete potřebovat v Zapomenutém lese a mnoho dalších pohyblivých rekvizit ve vás zanechá ten pravý magický feeling.
Nelze opomenou spoustu foto koutků, ve kterých si budete chtít zachovat vaše vzpomínky. Vy, kteří trpíte na selfie nebo podobné fotografické úchylky se nebojte, o foto rekvizity nebudete mít nouzi. Jediné, s čím budete mít problém je velikost paměťové karty, úrovně nabití telefonu, případně kvalitu vašeho objektivu. Já osobně nafotil skoro tisíc fotografií.
Po náročném a trochu i emotivním zážitku přepadne hlad a hlavně chuť na něco dobrého i toho největšího kouzelníka. Ano, teď přijde na řadu můj očekávaný Máslový ležák, bez kterého jsem opravdu nemohl odjet domů. A představte si… mně osobně chutnal. Uznávám, že recept není nikterak sofistikovaný a někomu přijde velmi prostý (a cenově možná i sprostý), ale za tu fotku, moment a chuť mi to stálo. Příjemným bonusem je možnost si „hrníčky“ umýt a odnést jako suvenýr a pokusit se uvařit ležák doma. Recepty jsou, chuť taky, tak dejte vědět, jestli se podařil.
Jakkoli jsem psal, že je vše zalité sluncem (a ten den svítilo hodně) a srdíčkové jako brýle Lenky Láskorádové, pár mini věcí by se přeci jen našlo. Začátek prohlídky je velmi pomalý a trochu nudný. V očekávání toho, co na vás čeká jsem byl nervózní, jestli vše v dostatečné míře uvidíme a můžeme si v klidu prohlédnout. Nakonec ano, ale velmi zamrzí fakt, že hlavní bradavickou síň musíte velmi rychle opustit z důvodu příchodu další skupiny. Nicméně od té doby máte neomezeně množství času na prohlédnutí dalších sálů.
Možnost občerstvit se Máslovým ležákem lze pouze na jednom místě. A po ukončení prohlídky, která nám zabrala přibližně 4 hodiny, se už moc nechcete vracet zhruba do poloviny prohlídky. Je škoda, že na konci si už nemůžete tento oblíbený nápoj v občerstvení zakoupit. Nebo alespoň ne v točené verzi.
Zamrzí možnost figurín s opravdovými obličeji. Po celé prohlídce máte spoustu figurín, které jsou oblečeni jako oblíbení herci. Pravděpodobně ale z důvodu licence nemají tváře oblíbených a teď už i slavných a tím pádem drahých herců. velká část figurín dokonce nemá ani hlavy. Trošku to potom kazí celkový dojem na fotografiích a zážitku, když se fotíte s figurínou, která je oblečená přesně jako váš oblíbený hrdina, dokonce má brýle a tmavé vlasy, ale tvář bílou. Vaše filmové hrdiny tak poznáte jen podle oblečení. Je to takové „cimrmanovské“ a trochu i smutné.
Tyto mikro stížnosti ale v žádném případě nekazí nádherný zážitek, který od samého začátku ve vás zraje. A ještě více potom, co tento imaginární čarodějnický svět opustíte a máte chuť se tam vrátit, nebo přímo přestěhovat. Pokud by to bylo v mých časových silách, jezdím do studií Warner Bros. každý měsíc. I tak mi ale zbylo velké množství emocí a chuť ukázat tento svět mé malé princezně.
Pro dospělé, ale i pro děti je totiž tento svět plný fantasie, čar a kouzel stvořen. A já jsem za něj rád.
Fotogalerie
