Cowabunga, Želvy prostě jedou a to nepochybně! Po vydání české verze Želvy ninja: Poslední rónin, jeho sešitovém pokračování TMNT: The Last Ronin – Lost Years, jsme dostali potvrzení videohry TMNT: The Last Ronin (The Game) a hlavně se v kinech usídlil film Želvy Ninja: Mutantí chaos.
Je to opravdu definitivní potvrzení návratu této frančízy zpět na vrchol, kam patří? Je nový film právě tím odrazovým můstkem a může přilákat nové diváky?
Nebudeme si nic nalhávat, nový film Želvy Ninja: Mutantí chaos je snaha navázat na velmi povedené Spider-Verse filmy. A v tom je asi největší problém. Filmy s Miles Moralesem jsou nápaditější, kreativnější, zajímavější a hlavně dospělejší. Ne že by tu nic z toho v tomto filmu nebylo, ale minimálně tu dospělost tu moc nečekejte.
One day, fifteen years ago, everything changed. We was covered in this ooze someone dumped in the sewers. Whatever this ooze was, it transformed us. It was weird, but we became a family.
Master Splinter
Nové Želvy ninja totiž cílí na to nejmenší publikum s minimálním zásahem pro dospěláka. Ačkoli nosná témata by se tu sice našla, bohužel ale nejsou více podchycena a celý film, který má necelých 100 minut, je tak věnován spíše dětským divákům. A to možná ještě výrazně mladším, než jsou sami 15letí hrdinové ve filmu. Je potom opravdu otázka, jak moc se tento film potká s představami každého z nás.
Dětské filmy nejsou samozřejmě nikdy samo o sobě špatné. Ale Spider-Verse nebo například i nový Super Mario dokázali své cílení příjemně rozmělnit do celé společenské vrstvy a vytvořit tak zážitek opravdu pro celou rodinu.
Želvy Ninja: Mutantí chaos tak nabízí spíše dětský origin, ve kterém je nám představen trochu odlišný a nezvyklý původ našich zelených hrdinů. Ten je založen na nenávisti a ostrakizaci celkovou společností. Toto téma se potom nese přes celý film a naopak je zde kladen velký důraz na vyobrazení dobra a zla.
Ošklivá želva!
A to doslova. Grafika, nebo možná celková stylizace všech postav je založena na ošklivosti. Celé město New York včetně jejich obyvatel je jedno velmi ošklivé místo, kde i budovy jsou křivé, tmavé a celé to působí opravdu ohavně. Naopak hlavní hrdinové jsou sympatičtí, zábavní a uřvaní. Možná až někdy moc. Film ve snaze neustále udržet dětskou pozornost vymýšlí každý frame filmu povyk a občas z toho vzniká opravdový chaos.
Ten je prokládán celkem fajn akcí, která se v určitých momentech snaží o kreativnější zpracování, aby nakonec dospěla k velkému finále, ve kterém želví teenageři musí zachránit celé město New York před hlavním záporákem. Tím tu tentokrát není Trhač, ale Supermoucha se svým plánem proměnit celou planetu v mutanty.
Do celého příběhu se připletou naše Želvy se snahou najít si své pevné místo ve společnosti, která není připravena na jinakost. Tolik paradoxně blízké té naší. Želvy toho ale moc nechtějí. Chtějí najít respektovaný vlastní život, plnohodnotný, šťastný a co nejvíce – všední a lidský. Jedinou cestou tak vidí zavděčit se “ jim – lidem“ tím, že Supermouchu chytí.
Pochopitelně nic nejde podle plánu. Pomoc jim musí Apriel nebo „otec“ Tříska, který je tu na můj vkus velmi špatně vyobrazen. Jak vizuálně, tak psychologicky. Problém rodičovství mohli autoři vyřešit komplexněji, učit se mohou ve Spider-Verse.
Užil jsem si ale závěr filmu a jsem rád, že autoři přišli s něčím, co jsme u Želv ninja ještě (pokud se nemýlím) neviděli. Navíc potitulková scéna naznačuje, že další (už potvrzený) díl bude mnohem zajímavější a možná i konečně temnější a dospělejší.
Vondráčková, Dyk, Pohlrech. Ne!
Asi jste zaznamenali mnoho povyku ohledně českého dabingu. Ten jsem musel kvůli velmi malé distribuci filmu v původním znění podstoupit i já a opravdu má jednu zásadní chybu. Nerozumím tomu, proč pop kulturní hlášky byly skoro 100% převedeny do českých reálií. Rozumím tomu, že se autoři dabingu chtěli zavděčit převážně dětskému a rodičovskému publikum, ale výsledek je spíše k trapnosmíchu.
Překladatelé žijí asi v jiné realitě nebo časovém období, ale dnešní teenager opravdu (ale opravdu) nepůjde večer na koncert Vondráčkové, nebo bude považovat Vojtu Dyka za super týpka.
Nebýt ale těchto překladatelských ambicí zavděčit se maximálně českému publiku, tak je dabing jinak povedený. Dětské hlasy želv netahají za uši a vlastně se příjemně poslouchají i v češtině.
Paradoxem je, že film je určen svým zaměřením pro převážně dětské publikum, kteří české „celebrity“ stejně moc neznají. Na druhou stranu tyto „pekla“ se ve filmu dějí spíše v první třetině, takže v pozdějších fázích filmu je dabing čím dál tím více snesitelnějším.
Film obohacuje skvělý soundtrack a hlavně vhodně zvolené retro písničky (slyšíš to, Mario?). Jen si nejsem opět jistý, jestli cílovka v podobě dětí tyto doslova archivní (ale stále dobré) kousky ocení.
