Recenze: TMNT The Last Ronin II—Re-Evolution #1

Želvy ninja žijí! Nejen v našich mysli a vzpomínkách, ale po fatálních událostech v úžasném komiksu TMNT: The Last Ronin dostáváme nová dobrodružství našich želvích přátel. Bylo opravdu jen otázkou času, kdy se autoři Kevin Eastman a Tom Waltz pustí po velmi kladném ohlasu od kritiku i fanoušků na poslední společný komiks do dalšího pokračování.

O velkém očekávání už mluví i prodejní čísla. TMNT The Last Ronin II—Re-Evolution #1 se do prodeje v USA dostal 6. března a za necelé dva dny se stihlo vyprodat 140 tisíc výtisků. Vydavatelství IDW Publishing už hlásilo dotisk společně s novou obálkou.

Co více dodat k zájmu o novou sérii TMNT než oficiální tiskovou zprávu:

"The reaction to, and continued success of The Last Ronin series goes so far beyond anything we imagined at any time during the creation process… humbling is the best way to sum it up for me," uvedl v tiskové zprávě spolutvůrce TMNT Kevin Eastman. "The whole team just wanted to tell the best story we could. The fact we get to continue to tell more stories set in the TMNT Last Ronin Universe is another gift from the most incredible fans on the planet."

Spoiler alert! Následující obsah odhaluje zásadní dějové zvraty z Želvy ninja: Poslední rónin. Pokud komiks máte v plánu teprve číst, zvažte, zda chcete pokračovat ve čtení této recenze.

TMNT The Last Ronin II—Re-Evolution #1

Jak už jsem naznačoval v předchozím textu. Komiks Poslední rónin měl pro naši želví rodinu fatální důsledky. Ačkoli Poslední rónin porazil klan Foot, tak se New York i po 15 letech stále nachází ve stavu neustálého úpadku. Nesourodé gangy nyní soupeří o ekonomickou a politickou kontrolu a tento chaos si vybírá svou daň. Začátek komiksu tak otevírá jedna z mnoha bitek, ve které poznáváme aktuální prostředí, které je ovládáno neustálými střety různých gangů a organizací Odboj, do které spadají i naši noví hrdinové.

Casey Marie je jasné, že pokud se brzy něco neudělá, město, které zná a miluje, bude navždy ztraceno. A čeká na správný moment, kdy její mladí žáci budou připraveni na svoji novou roli, pro kterou jsou předurčeni.

Ti vyrostli do teenagerovského věku a řeší velmi obdobné problémy jako předešlá generace. Názorově se střetávají, potkávají a stmelují. Díky obdobným povahovým vlastnostem tak lze velmi rychle najít paralelu mezi oběma generacemi a čtenář se tak velmi rychle dostane do chemie, kterou mezi sebou sourozenci mají.

Řeší klasické teatrální problémy s pozdním příchodem domů, zákazem počítačových her, ale i pravidelný výcvik v nindža stylu, aby se jednou stali dědici předchozí generace. Ten den je blíže, než si všichni myslí a mohou si přiznat. 

April a její dcera Casey řeší mnoho problémů v Odboji a jednoho dne dojde na nutné rozhodnutí, jestli Casey povolá své žáky do opravdového boje. Jestli nastal ten pravý čas, kdy po 15 letech tréninku může své svěřence, tedy další mutantí generaci, poslat na první těžkou a zatěžkávající zkoušku opravdovým bojem.

Jestli obstojí nebo ne, nebudu už prozrazovat. Každopádně celé první číslo se nese v určité nejistotě. Ať už po stránce obsahu, tak i vypravěčské struktury. Je z autorů cítit možná až příliš velká nervozita nad novou generací a tak tento velmi očekávaný komiksový event odpalují velmi pomalu. To, na co všichni čekáme jako by nechtělo nastat. 

Ale ono nastane a na ucelenější pohled nad novou generací si pochopitelně musíme počkat do dalších dílů.

Prvnímu dílu tak vévodí především akce, která nasazuje vizuální a vypravěčský styl. Vše se tu točí okolo násilí a život v New Yorku není určitě pěkným místem. A už vůbec ne pro želví mutanty. Typický želví humor se nechce moc dostavit a místo teenagerovské zábavy dostáváme citelně mdlé dialogy s notnou dystopickou atmosférou.

And we all wish we had the chance to know him. What was when we were born... and we have trained ever since to carry on the honorable traditions of clan Hamato, Master Splinter... and Master Michalangelo. To alway protect and serve our family, our friends...
Odyn, Moja, Uno and Yi

Jakkoli je ale vyprávění temné, nedokáže se přiblížit osudovosti z předchozích komiksů. Ano, je to nefér takto hodnotit po prvním sešitě, ale například TMNT: The Last Ronin – Lost Years ve mně dokázal už po prvních bublinách vyvolat emociálnější zaujetí. Opět ano, TMNT: The Last Ronin byl velkolepý epický závěr, ve kterém se očekávalo plno emocí a taky jsme je dostaly. Ty se ale bohužel s novou generací (zatím) nedostavují, ačkoli je tento (re)start vlastně možná ještě více osudovější než předchozí zakončení. Start něčeho nového. Vzrušení, očekávání, odhodlání, naplnění, zklamání. Nic z toho jakoby se tu zatím nechtělo pod temnou vizí objevit. 

Samotné představení nových hrdinů by mohlo být podrobnější. Vsadím se, že většina bude mít jen problém vyjmenovat nová jména našich hrdinů. Zmiňoval jsem, že mají podobné charaktery jako předchozí hrdinové, ale více než kde a kdy jinde, tak tady je třeba větší péče, aby si čtenáři mohli udělat emociálnější pouto. Autoři nám nové hrdiny nahodily stylem ber, nebo nečti. Chybí mi tu větší procítěnější motivace se do nových charakterů více ponořit a fandit jim. Ztotožnit se s nimi. V tuto chvíli je vlastně přijímáme pouze jen pro jejich existenci. Věřím ale, že tohle bude chtít delší čas a třeba i v podobě spin-offových sešitů. 

Autoři kromě nové linky nezapomněli ani na čtenáře, kteří s TMNT mají minimálně, nebo snad dokonce žádné zkušenosti. Dočkáme se tak velmi líbivé a retrospektivní linky od kreslíře Bena Bishopa, která vtáhne i nováčky do současného děje. Od původního střetu Hamato Yoshi a Oroku Nagi v Japonsku až do blízkého, krutého a nepěkného New Yorku v současnosti. 

Pro aktivní čtenáře možná zdržující a obtěžující, a opět zapravdu dávám těm, kteří chápou novou generaci jako odstřihnutí a nastartování něčeho nového. Ale i tak těchto pár komiksových retrospektivních stripsů považuji za důstojným ohlédnutím a zakončením za jednou epickou komiksovou epochou.

Kresba, kterou vytvořili Esau a Isaac Escorza je na můj vkus až moc detailní. Na druhou stranu souboje díky tomu jsou přehledné a vynikne akce spolu s výrazy v obličeji. Barevně syté a mnohdy až filmové. Umělečtější ztvárnění bych tu až na výjimku od Bena Bishopa nehledal.