Existují pevné konstanty, které se v průběhu let nemění. Jedna z nich je, že budovatelská strategie Pharaoh je i po více jak 20 letech stále skvělou hrou. Bude to ale platit i pro jeho remake Pharaoh: A New Era?
Stará láska nerezaví
Recenzi začnu jak jinak, než pořádnou dávkou nostalgií. Zrovna u této hry to snad ani nijak jinak nejde. Bylo krátce po strašidelném Y2K a já si nainstaloval na tehdejším PC (už si ale nevzpomenu přesnou HW konfiguraci) strategii, která mi ovlivnila následujících několik let. Strávil jsem s ní snad prakticky každé odpoledne a počet hodin musel jít do vyšších stovek.
Whoever lets himself be led by the heart will never lose his way.
Egyptské přísloví
Pharaoh byl velmi nádherný, romantický, atmosférický pohled na jedno z mých nejoblíbenějších historických období. Hru jsem hltal tak, že pro mě nebylo problém ji hrát opakovaně a vytvářet si i vlastní mise a výzvy. Soundtrack jsem extrahoval a poslouchal i mimo hru. Pharaoh byl prostě skvělý, nebo alespoň tak, jak jen tehdy mohl být.
K Pharaoh jsem se vracel i v pozdějším období a stal se po mě natolik srdeční záležitostí, že jsem tuto hru musel nainstalovat i mé (budoucí) manželce. Díky bohům hře propadla stejně jako já a tak máme o jeden společný zážitek více (a rozvod méně) 🙂
Přiznám se, že jsem vlastně nikdy neměl potřebuju zremakovat jednu z (pro mě) nejlepších budovatelských strategií. Ačkoli se samozřejmě doba pohnula, tak Pharaoh na průměrných monitorech dnes vypadá vcelku ucházejíce. Ale jako tech-maniak jsem samozřejmě hned od ohlášení remaku ve 4K vyskočil radostí, přečkal několik oznámení o odkladu (pro dnešní dobu absolutní standard) a hned v den prodeje koupil a nainstaloval. Takže, jaký je remake starého dobrého Pharaoh?
Ta pyramida je nakřivo, nebo ne?
Očekávání veliké, ale realita bohužel trochu bolavá. Můj vstup do hry byl hned zkraje trochu rozpačitý. V první základní „tutorial“ misi jsem měl bug, kdy se mi mise nechtěla ukončit ani po jasném překonání cílů a tak jsem misi musel hned restartovat. Další mise už mi nabídly sice příjemnější chvíle, ale technických problémů jsem se úplně nezbavil. Především špatná návaznost skriptovaných událostí v jednotlivých misí ze hry dělala špatný zážitek. Nehledě na to, že hra se několikrát začala v určitých částech misí zničehonic sekat a zamrzávat.
I po opravných aktualizacích, které si fanoušci vynutili, hra bohužel byla stále a je velmi rozbitá. Mise s pyramidami (ano, těmi velkými) jsem musel restartovat dokonce 3x, abych mohl pokračovat v kampani.
Nečekal jsem, že zrovna u takto legendární hry a značky budu muset svoji recenzi začínat takto negativně. Na druhou stranu tyto problémy zmiňuji, protože mi dokázaly první hodiny hry docela znepříjemnit a v průběhu celé hry se občas opakované připomínat.
Pevné základy nade vše
Naštěstí ale hra stále podle mě těží z pevných základů, které vystavěla už původní hra. A tak počáteční nervozitu nakonec vystřídala kvalitní hratelnost, která ale bohužel nepřináší mnoho nových invencí.
Jasně, hra sama o sobě (stále) obstojí, ale přeci jen vývojáři ze studia Triskell Interactive mohli být více odvážní a kreativní. Základem je tedy stále správa města (pokaždé jiného) v rámci starověkého Egypta. Vaším úkolem je plnění misí, díky kterým váš rod postupně hierarchicky stoupá na pomyslném říšském žebříčku.
Každou misi tak začínáte stejnou rutinou – vykolíkovat parcely, cesty, zajistit jídlo a základní průmysl. Poté vydělávat peníze, vylepšovat město, produkovat zábavu, zajistit dostupnou zdravotní péči a hlavně stavět náboženské chrámy a starodávné monumenty. A nakonec taky ubránit město před vpády cizích armád nebo i vlastních.
Tohle vše opět funguje jak má a pokud přijmete tuto základní premisu, kde víceméně jde prakticky vždy o to stejné, tak hra se Vám opět odvděčí v podobě desítek hodin zábavy.
Bohužel ale cítím, že tak nějak mohli autoři remaku být mnohem odvážnější. Změn totiž oproti původní verzi mnoho není, což na jednu stranu je určitě fajn, ale zrovna tady je škoda, že Pharaoh: A New Era se neposunul o trochu dopředu, aby zajistil akceptovatelnou hratelnost i za dalších 20 let.
Neválčíme!
Hra absolutně rezignovala na válčení! To už bylo jako pěst na oko v původní verzi, ale svým způsobem se to dalo přežít. V remaku ovšem vývojáři absolutně rezignovali na jakoukoli snahu toto vylepšit. Místo toho vytvořili jakousi animovanou „simulaci“ bitvy, kterou stejně pokaždé kvůli nudě přeskočíte. Pokud vývojáři nestíhali, nebo válčení nechtěli v této jinak velmi poklidné hře mít, mohli hru klidně hru vydat bez této „featury“. Například silně konkurenční Nebuchadnezzar vyšel také bez možnosti válčení a hře to nijak neuškodilo. Ba naopak! Neznám nikoho, kdo by Pharaoh hrál kvůli simulaci války.
Celková navigace v UI také trápila původní hru, ale šlo si celkem na rozmístění klíčových prvků v podobě filtrů a stavebních kategorií rychle zvyknout. Zde vývojáři opět neprokázali mnoho invencí. UI je přepracované, ale nemůžu říct, že by se jednalo zlepšení. Především mi tu chybí větší provázanost v UI, kdy z jednoho okna (například mapa) se nemáte jak dostat do tematicky blízkých kategorií. Opět je to spíše o zvyku, ale i tak škoda.
Lehce se zhoršila i navigace a pohyb po mapě, když vývojáři odebrali možnost mini mapy (aby ji v aktualizaci opět přidali) a možnosti si ve 2D zobrazení přepnout kameru. Nevadí mi to, ale toto klidně mohli dát do Nastavení jako volbu pro každého hráče. Také mi chybí větší zoom, abych mohl dostat celou mapu na monitor.
Umím si představit i přepínání mezi starou a novou grafikou, ale to by vývojáři museli být opět … no však víte, odvážní (a nebo na to mít čas).
Abych jen (bohužel, opravdu to dělám nerad) nehledal chyby, tak vývojáři z Triskell Interactive přišli z pár vylepšeními.
Nový systém „global worker pool“ přináší příjemnou změnu tehdy, když máte průmysl daleko od obydlených oblastí a vy tak nemusíte zakládat bydlení v průmyslové oblasti, které prakticky nikdy nemáte možnost vylepšit. Jedna nepříjemná starost z původní hry je tak tedy napravena. Možná ale na druhou stranu po zapnutí této možnosti je hra příliš jednoduchá, protože prakticky hned rozběhnete průmysl i v odloučených oblastech.
Nově přibyl i nilometr, takže si v začátcích každé mise může zjistit, kdy se vám sýpky začnou plnit a tím pádem i vaše pokladnice z rozšířených obydlí. Protože spokojený a najedený obyvatel vašeho města je pro vás a váš rozpočet to hlavní.
A s dalším vylepšením se dostáváme ke grafickému zpracování, které u původní verze patřilo k tomu nejlepšímu. Malovaná a svým způsobem roztomilá a romantická grafika přetrvala stejně jako egyptské stavby desítky let (popravdě více jak dvě desítky let). I dnes má tato grafika co do sebe a je to jedno z největších vylepšení, na které jsem se u remaku čekal.
Výsledek je ale trochu (opět) rozpačitý. Pharaoh: A New Era určitě ve 4K prokoukl! Ale chybí mu určitý nádech, kterým by si vás získal. Barevná paleta není zkrátka tak malebná jako v původní hře. Navíc je škoda, že vývojáři nepřišli s ničím více, než jen zajímavé zatmění mapy na základě putujících mraků. Příležitostí by k tomu bylo dost – hýbající se voda v Nilu, město slavící festival, náboženské slavnosti, znečištění města atd.
Obdobně na mě působila i hudba. Vývojáři se nechali slyšet, že kvůli remaku museli vytvořit soundtrack kompletně znovu a to pouze na základě odposlechu. Nemohu upřít snahu a výsledek určitě není urážející originál. Moje uši ale postrádají větší živelnost a barevnost zvuků a hlavně hudby.
Pharaoh: A New Era tak působí celkem rozpačitě. Nelze tvůrcům vytknout, že by remake urážel původní dílo. Avšak necítím z této hry žádnou energii nebo větší snahu posunout tuto legendární budovatelskou hru někam dále.
Ze všeho tak na mě nejvíce působí, že tato verze hry by potřebovala ještě několik dalších měsíců pro její rozvoj technický, ale třeba i obsahový. Remake obsahuje i původní DLC (tehdy ještě datadisk) Cleopatra: Queen of the Nile, ale možná by si stejně jako v případě AoE 2 nebo nextgen verze Zaklínače 3, zasloužil nové oficiální mise nebo dokonce i nové DLC. Příběhů, které by stály za zpracování, nám staří Egypťané naservírovali dosyta.