Recenze: The Penguin (2024)

Nastavme si úroveň očekávání. The Batman (2022) se povedl. O tom moc nehodlám diskutovat a pochybovat. Nabídl skvělou atmosféru, herecké výkony, příběh, režii, kameru a především úžasnout atmosféru. Mohu uznat, že scénaristicky to mohlo trochu haprovat, ale jako celek jsem byl velmi příjemně překvapen.

O to víc jsem se těšil na nepřímé pokračování v podobě osmidílné minisérie The Penquin. Nadšení mi nevydrželo moc dlouho. Proč?

Není to složité. Seriál totiž všechny výše vyjmenovaní aspekty hlavního filmu nesplňuje a nenaplňuje.

You filthy, stupid prick! Fuck you! Tryin’ to steal from me? Try to take what’s mine, what I built? What’d you say?

I didn’t hear ya. Say it again. Yeah. Didn’t think so. I beat you. I win.
Oz Cobb

Když p(r)ominu pochopitelně nižší produkční náklady, tak i tak se nemohu zbavit dojmu, že to mohlo být lepší. Silnější. Osobitější. Tedy to, čím byl Reevesův Batman, se Tučnákův příběh jen vzdáleně snaží napodobit.

Příběhově Tučňák v podobě opravdu skvělého Colina Farrella je ucházející. Nacházíme se dějově prakticky ihned po skončení filmu The Batman a v průběhu celé série sleduje snahu Oswalda „Oze“ Cobba prosadit se v Gothamu a získat co největší moc.

Sledujeme tak rádoby mocenskou a mafiánskou hru, která do příběhu vtáhne i další gangy a i tradiční rodiny. Vidíme, jak Oz dokáže vymýšlet, prohrávat, improvizovat, aby nejen přežil, ale hlavně si utrhl z mocenské hry co nejvíce. Pro svůj gang. Rodinu. Ale pochopitelně nejvíce pro sebe.

Tučňák není pochopitelně příjemná postava. Vidíme jeho docela velmi pěkně dramaturgicky vedenou proměnu, kde v různých chronologických flashbacích odhalujeme, kdo a kým vlastně je.

K tomu ale potřebuje pochopitelně adekvátní konkurenci. A také ji dostane. Cristin Milioti v podání následovnice rodiny Falcone je opravdová Femme Fatale. Chytrá, svůdná, ale i zrádná a citlivá. 

Tyto dvě hlavní role jsou opravdu působivé.

To samé ale nemohu říct (až na výjimky) úplně o dalším castingu a už vůbec ne atmosféře seriálu.

Jako bychom snad ani nebyly v Gothamu. Tedy ne v tom od Matta Reevese. Chybí atmosféra, barvy, déšť, výprava a hlavně zajímavá režie a kamera. Nedovedu si nyní vybavit jediný památný moment, kterým by byl tento Gotham zapamatovatelný. 

Ne, nemusíme dostávat Gotham jen za tmi a v dešti. Opravdu ne. Na druhou stranu charakteristika Batmana a jeho světa je právě v nějakých prvcích. Ty zde absolutně chybí, nebo jsou velmo potlačený. Seriál je tak absolutně sterilní. Chybí dynamičtější dramaturgie, hrátky se světlem, coloringem a obecně s technickým řemeslem. A také hudba. Potěší sice další cover, ale seriál žádnou větší ústřední melodii (ani intro), které by diváky pronásledovalo do dalších vzpomínek.

Rozhodně vítám se vymanit z klasických tradiční DC predispozic, mnohdy to ale musí být vyváženo něčím novým. Něčím, co umí zaujmout. To právě tento Tučňák nenabízí.

Scénaristicky vidime neustálé změny plánů, podrazů, výmluv, výčitek. Tímto tempem si seriál už po čtvrtém dílu vystřílí všechnu munici a začne nudit. Do toho  si připočítejme i jednodušší dávkování děje, opakující se repliky, motivace, důsledky. Není tak těžké odhalit z pohledu diváka další návaznositi, nebo jak celý seriál skončí. Uhodl jsem včetně posledního záběru.

Ne, nechybí mi tu BatFamily. Umím si vystačit s vedlejšími postavami. Problém je, že seriál neumí konzistentně zabavit a chybí mu větší dlouhodobá přitažlivost pro diváka. 

V opravdovém důsledku s bohužel spoilerodním ohledem vlastně nepřináší ani nic nového v rámci hlavních postav, jejich chemie a finálního vyústění. Na to žijeme v opravdovém nudném světě, pro který je tento seriál připravován. To už se ale dostáváme do jiných rovin.

Seriál je určitě fajn pro všechny fanoušky hlavního filmu nebo pochopitelně pro každého, kdo DC komiks má v oblibě. Možná právě s ohledem na výše zmiňované chybějící elementy, může být právě Tučňák vstupem pro ty, kteří DC mají (oprávněně) škatulkované do té nevzhledné druhé poloviny komiksů.