DC se zamotalo do svého rozšířeného filmového univerza a tak je tu teď Barry Allen a jeho Flash, který má pomoci vše nahodit na doslova novou kolej. A jak se mu to povedlo?
Nebudu zapírat, že tohle bude spíše větší postesknutí než recenze, ale bohužel láska k DC nabízí kromě veselých stále častěji i smutné momenty. Jedním z nich je i nový film The Flash. Alespoň pro mě.
DCU se dostalo především a jen kvůli své neschopnosti do slepé uličky. Pro svoji zbrklost a uspěchanost si nepohlídalo dramaturgii a návaznost jednotlivých filmů a mnohdy jsme dostali velmi nedodělané a nebo naopak obsahem přeplácané a uspěchané filmy. Tam, kde konkurence zvolila pečlivé budování originů jednotlivých postav a především jejich propojení do jednoho světa, DC vsázelo na to, že to prakticky nikoho nezajímá a tak několik kroků přeskočilo v domnění, že i tak se dolary přisypou tak nějak sami.
These scars we have make us who we are
Batman
Když už to vypadalo, že by DCU mohlo být konkurenceschopným, dostávalo tvrdé hity od samotných tvůrců. A tak jsme se dostali do bodu, kdy nic v DCU nefunguje, nové filmy (Shazam) prakticky nikoho nezajímají a ruší se (Batgirl), herci jsou vyhazováni (Cavill) a vlastně celková produkce a dramaturgie se rozplynula. A tak vznikl The Flash (tedy alespoň ten v současné podobě). Film, který má vše restartovat a nahodit na novou, pečlivě vybudovanou kolej, kterou dostal na starost James Gunn.
A jak to u WB bývá, opět se jim podařilo zmatlat několik věcí dohromady. Jednak film The Flash měl vzniknout už před několika lety, ale kvůli tradičním produkčním váháním se nakonec film dostal do kin až v roce 2023. A nebyla to úplně pěkná podívaná, alespoň pro mě ne.
Když zaženete zraněné zvíře do kouta, můžete od něho čekat ledacos, aby se zachránilo. A tak tu máme ze strany WB záchranu v podobě nostalgie. Silné nostalgie. WB se nebálo šáhnout doslova na legendu a ze zaslouženého batmanovského důchodu vytáhlo zpět na denní světlo Michaela Keatona. Jenže ouha, tohle přeci nemůže nikdy stačit.
Hlavní marketingový tahák sice dostává v trailerech velký prostor s monumentálním nádechem starého dobrého DC. Realita je ale jako vždy jiná. Spolu s dalšími taháky v podobě překvapivě sympatické Supergirl, znuděného generál Zoda, dostává Keaton bohužel velmi málo prostoru k tomu, aby nový film mohl nějakým způsobem zachránit. Nepomůžou mu v tom ani další Batmani a už vůbec ne dějová linka s multivesmírem.
Ten tu funguje zkrátka tak, že „funguje“. Snaha o větší vědecké vysvětlení je prakticky odkázána na jednu scénu a tak si autoři mohou dělat, co je napadne a v poslední třetině filmu prolínat různé vesmírné alternativy. Bohužel ale s velmi špatným a mnohdy nechutným CGI bordelem, který vypadá jako z levné počítačové hry.
Ostatně digitální (ne)efekty tíží film od prvních do posledních minut. Jistě, jsme v komiksu, ale tvůrci si nedali záležet ani se zjevně jednoduchými záběry a vše svěřili zelenému pozadí.
A tak prakticky jediné, s čím nový The Flash přichází je překvapivě funkční filmový vztah Berryho se svoji matkou, kvůli které Berry podnikne velmi odvážný (a hloupý?) návrat do minulosti, kde kvůli shodě okolností uvízne a potká své „mladší“ já.
Ačkoli představitel hlavního hrdiny Ezra Miller se netěší valné herecké pověsti, tento duální rozkol myslím zvládl výborně a i když se mi to nechce věřit, že to zrovna píšu, ale vážnější polohy Ezrovi sluší a prakticky je to jediné, za co by mohl tento film dostat plusové body. S každou minutou, kdy si Barry uvědomuje, jakou hloupost cestováním do minulosti udělal, je na Millerovi vidět alespoň určitý náznak celkové osudovosti jeho rozhodnutí a případných dopadů na (nejen) jeho existenci.
Bohužel ale dramaturgie filmu nepovolí tento rozměr více prohlubovat, protože je prakticky nonstop přerušována trapnými a až někdy velmi vlezlými scénkami, při kterých bychom se měli smát. Cíleně píšu měli, protože si nejsem jistý, kdo je vlastně konzumentem tohoto filmu a jak moc to vlastně funguje.
Autoři se tak snaží cílit castingem a různými cameo rolemi na oldschool DC nadšence z minulého století. Trapnohumorem a dialogy ale cílí na školou povinné děti. Výsledkem je tak absolutní nepochopení a film, který sice chce vše, ale nedostane nic.
Tento rozkol je vidět hned od prvních vteřin a minut a neopustí nás už po celý film. Přemíra snahy okopírovat marvelovský humor je tu všudypřítomná a velmi, ale velmi otravná.
Film se tak snaží dále fanoušky uspokojovat ruznými cameo rolemi, aby bylo vidět, že DCU funguje. Na scéně se tak dočkáme Wonder Woman, Alfreda, nebo třeba i Bena Afflecka. O to více ale bolí pocit, že se jedná jen o pozérskou situaci, kdy WB dávají najevo, jak moc tyto scény měli dopředu promyšlené. Jenže opak je pravdou.
Promyšlené není nic a jediné, na co spoléhají jsou diváci, že bude z těchto všech náhodných králíků z klouboků alespoň určitá část spokojena. A zbytek už musí zařídit James Gunn. Jenže ani on a pravděpodobně už asi nikdo nedokáže tento špatně nastavený set-up DCU zachránit. A možná je to dobře.
WB by se tak mohlo konečně soustředit na to, v čem jsou opravdu dobří. Zaměřit se na promyšlené psychologické filmy jednotlivých DC postav (Joker) nebo uzavřené krátké kreativní trilogie (Burton, Nolan).
Cesta současného DCU totiž nikam nevede.
