Recenze: The Mandalorian (2. série)

Druhá série hraného seriálu ze světa Star Wars skončila. V první sérii pro nás v Disney připravili Baby Yodu. Co si tvůrci připravili do druhé série? Podařilo se jim navázat na vcelku úspěšný start do nového seriálu? Recenze je bez spoilerů.

He is strong with the Force, but talent without training is nothing. I will give my life to protect the Child…

Není třeba chodit kolem horké kaše, druhá sezóna je dle mého názoru lepší jak ta první a většina fanoušků určitě byla (bude) spokojena. Nutno podotknout, že šlo ale o lacinější způsob ukájení, než o nějaký propracovanější sofistikovaný přístup tvůrců. Ale nepředbíhejme.

Druhá sezóna seriálu The Mandalorian začíná tam, kde končí první série a Mandalorian (hraje opět skvělý Pedro Pascal) má za úkol dopravit Baby Yodu do rukou rytířů Jedi. Opět po vzoru první série se tak ocitne ve spirále úkolů a problémů, které mu tento úkol znemožňují. 

A zde narážíme na první problém seriálu. Cesta, kterou Mandalorian musí urazit, se skládá z menších epizodických questů a spíše to připomíná hraní třetího Zaklínače než seriálovou dramaturgii. V kombinaci s „nudnou“ epizodičností a opět krátkou stopáží jednotlivých epizod se první polovina sezóny topí v nepříliš přesvědčivé látce. A to je škoda. Zvláště po první epizodě, která zaujala velmi bohatou výpravou a epičností. Na tento seriál možná až trochu nečekaně.

Další velký problém nastává zhruba po polovině sezóny, kdy je scénář zatížen snahou rychle dostat Mandaloriana do určitých situacích nehledě na jakékoli logické uvažování našeho hlavního hrdiny.

Vše je tu podřízeno scénáři, který řídí předem načrtnuté scény v námětu. To samozřejmě potom působí nepřesvědčivě a mechanicky. Scénář tak lehce vystavuje kostru příběhu, který v druhé polovině seriálu eskaluje zbytečně rychle. Snaha splnit předem dané cíle pro celou sérii je tak silná, že mnohdy zůstanete jen kroutit hlavou nad situacemi, do kterých se tak zkušený Mandalorian dostane rychleji než malé dítě a Vám nezbude jen to opětovné kroucení hlavy. 

Jistě, v seriálu který má 8 epizod, pravděpodobně omezený rozpočet a epizody chudé na stopáž asi nejde rozehrát nějaké větší dramaturgické divadlo. Na druhou stranu větší schopnosti scénáristů o logičtější rozhodnutí hlavního hrdiny by neuškodily.

Lepší vizuál i atmosféra

Co ale potěší je určitě vizuál, který pocitově od minulé sezóny určitě trochu více dospěl a v mnoha případech mi přišel vizuálně kvalitou na úrovni filmové trilogie (zhlédnuto ve 4K). The Mandalorian sice pokračuje spíše ve studiovém vyznění, omezeném počtu herců, ale na příkladu hned prvního dílu je vidět odvaha i trochu větší rozpočet oproti první sérii. A to je fajn. Nicméně i tak vyznění seriálu je spíše komorního charakteru, než pulzující a fungující galaxie. Ale od toho tu máme hlavní epizody, aby nám naservírovaly to nejlepší.

Kde ale seriál najde své plusové body je v postupném rozkrývání imperiálního rozmachu a vykořisťování. V hlavních epizodách jsme vždy dostali to nejhlavnější – boj světlé a temné strany a až na výjimky byl život v galaxii pod imperiálním útlakem upozaděn. The Mandalorian, nejen jeho druhá série, nabízí pohled do pozadí a zákulisí běžného života obyčejných lidí, ale také obyčejných vojáků Impéria.

Dostali jsme pohled do světa, kde sice to největší zlo bylo poraženo, ale tak jak jsme z historie zjistili, tak i zde zlo pokračuje v pozměněné formě dále. Vidíme zde postupné obnovování republikového řádu i na těch nejvzdálenějších planetách a i to, že několik let po pádu tyranie nemusí být svět automaticky v pořádku.

Obyčejný život lidí pod útlakem obyčejných vojáků dává nahlédnout do civilnějšího pojetí, které mnohdy epizodám (možná) chybělo. A toto je jeden z důvodů, proč by měl tento seriál obstát i u Vás. Rozšiřuje svět a oblasti tam, kde jsme měli jen z komiksů a počítačových her náznaky, a seriál bez diskuze propojuje do světa Star Wars tím nejemociálnějším možným propojením. Pro někoho emočně vyčerpávající, pro někoho levné, laciné a možná i nechtěné. Jedno je ale jisté. Propojení Mandaloriana a hlavní linie Star Wars je dokonáno. 

Plně propojený svět

Propojování tu není jen v roli časové, ale i symbolické. Seriál The Mandalorian ukazuje až moc velkou zoufalost fanoušků a tvůrců zároveň, kdy jedni jsou neukojeni a nespokojeni z nových epizod a druzí zase nechtějí přijít o staré a někdy ryze zaryté fanoušky Star Wars. Vždyť právě díky (a nebo kvůli) těmto fanouškům se dostaly Star Wars tam, kde jsou nyní. A dle všeho si to Disney začíná uvědomovat. Svědčí o tom i potvrzení třetí sezóny ještě před startem této druhé, ale také ohlášení vlastního spin-offu pro Boba Fettu.

To, že Disney to myslí se svými hardcore fanoušky vážně, můžeme sledovat i na vývoji celkového příběhu Mandaloriana a jeho zeleného přítele. Oba představují svůj určitý záměr, ale i reprezentují svůj původ i přístup v přijímání a chápání celého Star Wars univerza. Není těžké uhodnout, kdo představuje co. Spíše jde o jejich vzájemné propojení. Budování vztahu mezi Mandem a Grogem je tak skvělou eskalací nového a původního fanouškovského přístupu a jejich následné inkluze.

Od Disney je to vlastně skvělý tah, ale nemohu se zbavit dojmu, že jde jen o velmi laciné divadlo. Každopádně jsem za propojení seriálů s hlavní linií Star Wars velmi rád. O to stále zamrzí fakt, že jde jen o hašení požáru, než o nějaké sofistikovanější marvelovské produkování. Tedy alespoň zatím.