Recenze Metal Gear Solid Delta: Snake Eater - legacy, nebo jen vzpomínka?

Metal Gear Solid 3: Snake Eater je považován nejen za vrchol celé Metal Gear série, ale i za jednu z nejlepších her své doby. Nyní, po dvaceti letech, se k nám vrací v podobě remasteru Metal Gear Solid Delta: Snake Eater. Pomyslný kruh se tak uzavírá – hra o odkazu (legacy) se sama stává odkazem.

Major Zero: "In order to avoid a full-scale nuclear conflict we have to prove that America was not involved in that explosion. You were her last apprentice. You've got to do it, Snake, she's your enemy and your objective."
Naked Snake: Enemy? We were together for ten years and now you tell me she's my enemy?

Jenže doba se změnila. V roce 2004 vyprávěl Hideo Kodžima příběh vojáka, který byl zrazen svou vlastí, zůstal osamocen a musel si najít nový smysl života. Dnes nám Konami nabízí tentýž příběh, jen v moderním grafickém kabátě. Je to krásné, Unreal Engine předvádí skvělou práci – ale co je na tom skutečně nové?

Doba se změnila i ve světě her. Naučili jsme se, že vyšší výkon konzolí nutně neznamená lepší hry. Otevřené světy a generické questy často nahrazují skutečnou invenci. A že i tvůrce jako Kodžima dokáže vybudovat vlastní odkaz mimo slavnou značku. Konami však místo toho, aby hledalo nové cesty, spoléhá na recyklaci starých úspěchů.

Můžeme jim to mít za zlé? Na jednu stranu dostáváme jednu z nejlepších her historie v technicky moderní podobě a prakticky nejlepší podobě, co na současných technologií lze dokázat. Na druhou stranu je to jen facelift – nikoli nový opravdový krok vpřed. Zatímco Kodžima vždy tlačil herní médium k hranicím, Konami se bojí riskovat.

Kodžima mezitím odkráčel do svého vlastního světa a staví si mosty mezi životem a smrtí. Spojuje lidi a komunity. Konami naopak stojí na místě a hlídá vitrínu s relikviemi. A tak tu máme Deltu – důkaz toho, že doba se změnila a že herní korporace už možná víc recyklují, než tvoří.

A přitom je to ironie. Protože právě Metal Gear byl vždycky o odkazu, o předávání zkušeností mezi generacemi. O „legacy“. A my jsme se ocitli v době, kdy ten odkaz není rozvíjen, ale konzervován. V muzeu. S krásným nasvícením a nádherným grafickým enginem.

Otázka tedy nezní, zda je Delta dobrá hra – to už víme, protože Snake Eater byl dobrý vždycky. Otázka zní: co to vypovídá o nás, hráčích a tvůrcích? O kultuře a společnosti, která se spokojí s remaky místo inovace?

Doba se změnila. A možná víc než samotný Snake je symbolem naší doby právě fakt, že si místo nových příběhů necháváme vyprávět ty staré.

Metal Gear Solid 3: Snake Eater je pro někoho „jen hra“, pro jiné životní zážitek, pro pár z nás skoro iniciační rituál. Tehdy, před dvaceti lety, jsme se s otevřenou pusou plížili džunglí, poslouchali Kojimovy monology o genetice, politice a ideálech – a v koutku duše jsme věřili, že i hry dokážou být uměním (a oni jsou!).

A teď? Teď je tu Delta. Remake, remaster, facelift… říkejme tomu, jak chceme. Hra, která se narodila dvakrát. Konami nám tvrdí, že nám ji vrací, ale pravda je taková, že ji nikdy neztratili – jen ji dlouho nechávali ležet v trezoru, zatímco se báli cokoliv nového vůbec zkusit. Nezapomínejme, už je to více jak 10 let, kdy jsme dostali plnohodnotný Metal Gear.

Jistě! Delta je skvělá hra. Ale byla skvělá už dávno. Už před více jak 20 lety. Kodžima a jeho tým ji stvořil skvělou a z dnešního pohledu i nadčasovou. A otázka zní: nezůstali jsme i my, hráči, tak trochu stát na místě? Nečekáme spíš, že nám někdo připomene staré časy, než že by nám dal nové?

Doba se změnila, Snakeu. Ale možná méně, než si myslíme.

Možná je to jen naše iluze – že jsme ušli velký kus cesty. Konzole jsou výkonnější, grafika ostřejší, průmysl bohatší. Ale my sami pořád toužíme po tom samém: znovu prožít zážitek, který nás kdysi definoval. Znovu slyšet známou melodii, znovu se plížit tou samou džunglí, znovu věřit, že hrdina dokáže nést tíhu světa.

Co když se tedy nemění doba, ale jen kulisy? A co když to, co hledáme, není nová hra, ale jen potvrzení, že i po dvaceti letech jsme to pořád my – ti, kdo si chtějí hrát, věřit, bojovat a mít svůj vlastní „legacy“?

Ať je to tak nebo onak, pravdou je, že Delta je povedený remaster, který ale stojí na místě a bojí se jít dopředu. Chybí touha, odvaha, možná i agrese i dikce od Konami. 

Skrze technicky vypiplaný facelift prodává relikt doby. Konami se bojí fanoušků a možná i samo sebe. Nechce brát tíhu odpovědnosti na sebe. Předává ji na hráče. A to je špatně.

Nemá cenu tu popisovat kvality hry. Všichni jsme ji hráli. Teď spolu s ní budeme vzpomínat, ale bohužel nevytvářet nové vzpomínky. A to je to, co této hře vyčítám nejvíce. Současnost je tu od toho, abychom na ni jednou vzpomínali. A to si u Delty nejsem jistý. Nepřináší totiž nic nového.

Galerie