Warner Bros. si poslední měsíce procházejí velkou transformací. A tak fanoušek DCEU to nemá zrovna jednoduché. Jako ale kdyby někdy měl. Každý měsíce se mění potvrzené informace za nepodložené a naopak. A připouštím, že i já se v aktuální situaci někdy hůře orientuji.
Fanoušci jsou rozděleni na několik táborů a chytají se každého stébla informací. Nikdo vlastně neví, co z DCEU nakonec bude. WB předhazuje prakticky náhodné postavy bez větší koncepce s vidinou, že se některá z nich uchytne, zazáří a vydělá další vysněnou miliardu zlaťáků. S touto viděnou vstoupil tento týden do kin i nový film Black Adam od režiséra Jaume Collet-Serra.
Black Adam byl tak dlouho pro mnohé fanoušky příslibem nového směru, kterým by se mohlo DCEU ubíhat. Slibovali si od něho zajímavého (anti)hrdinu, kupu neokoukaných postav a snad i navazující více dílný příběh. Dwayne Johnson byl do tohoto projektu zapálený už od roku 2007. Tehdy poprvé vyslovil veřejně touhu si Black Adama zahrát.
Ano, v době kdy konkurenční MCU byla jen vlhká touha v několika hlavách a komiksové filmy měl zásadně ovlivnit Temný rytíř. O 15 let později tu máme konečně film, který si samotný Dwayne „Rock“ Johnson doslova ve studiu WB vydupal. Povedl se ale?
Black Adam
Ten nudný vývojový úvod je právě u tohoto filmu velmi nutný a podstatný. Roztříštěnost DCEU je vlastně největším limitem samotného filmu. Black Adam je tak bohužel pouhým důsledkem této nekontinuální producentské politiky WB a limituje tím samotného režiséra, scénárisJustice Society of Americaty i samotné herce.
Bez jasné koncepční struktury není možné vytvořit nové postavy, děj a ani další souvislejší návaznosti na jiné příběhy DC. I když paradoxně se o to v posledních minutách filmu snaží.
Black Adam je tak bohužel obětí nekonzistence celého DCEU a nekonzistenci sám i přináší. Je to vlastně takový extrakt, kompilát ostatních filmů, ze kterých si sbírá nosné prvky.
Ve filmu tak divák pozná transformované scény z jiných, ale úspěšných frančíz jako je Pán Prstenů, Marvel, Terminátor, Mumie, westernové kovbojky atd.. Nakonec je tedy z toho velmi průměrný recyklát komiksového ražení, které možná ani nechce překročit klasickou žánrovou komiksovku.
Jenže je vůbec otázka, jestli je to nutné. Přiznejme si to narovinu. Komiksové filmy jsou nyní spotřební zboží a s ohlédnutím k výše zmiňovanému prostě Black Adam ani jiný být nemohl. Je tedy otázka, jestli je správné nebo špatné kritizovat film za svoji předurčenou existenci.
Kdysi dávno před 5 000 lety
Příběh filmu je tak vcelku prostý. Black Adam byl před 5 000 lety uvězněn a shodou okolností se dostane v současnosti na svobodu. Jelikož se jedná o tzv. anti-hrdinu, je povolána „nová“ organice Justice Society of America, která dohlíží na světový pořádek a jejím úkolem bude Black Adama zastavit a opět uvěznit. To se nově nabyté svobodě Black Adamovi pochopitelně nelíbí a do celé situace se ještě přimotá organizace Intergang.
A tak tu vznikl vcelku rychle konflikt, který musí všechny strany řešit. A nutno říct, že všechny strany se nebojí rozdat několik ran. Takže 90 % času celého snímku se tak divák může těšit na pořádnou akční jízdu. Bojuje tu doslova každý s každým a všelijak.
Nečekejte zde nějaké emociální a psychologické drama o vzniku Black Adama samotného. Na vývoj postavy je tu vyčleněno několik málo flashbackových minut a pak se divák musí poprat s tím, co ví a nechat už vše na pěstech a blescích superhrdinů.
Dialogu tu tím pádem moc nečekejte. Stejně tak žádné herectví. Johnson moc dobře ví, že má pouze dvě pózy a zde si vybral tu vážnější. Ostatní superhrdinové jsou tu spíše do počtu.
Film do 2/3 své části odsýpá a baví. Bohužel poslední třetina je vysloveně digi chaos a divák je po více jak hodině pěstních soubojů už unavený a vyčerpaný. Finální třetina tak pro mě byla trochu za trest.
Ačkoli se film tváří epicky a vážně, výsledek je spíše příjemná akční dobrodružná jízda s občasnými vcelku vtipnými narážkami. Digi zrno je zde spolu se zeleným plátnem vidět na každém kroku. Hráči videoher to vadit nebude. Realismus tu snad nikdo opravdu nečeká. Naopak. Black Adam zabíjí prakticky napotkání a to se šibalským úsměvem, který všechny zabití relativizuje, takže náctiletá mládež se nemusí o svoje noční můry bát.
Alternativní realita
Johnsonův Adam mohl být vlastně velmi aktuálním a jak se v Holywoodu říká, i filozofickým filmem. Děj filmu a prostředí přímo vybízí k reflektování a komentování současné společenské situace. Vemte si už jen prostředí, ve kterém se film odehrává. Fiktivní město (oblast) Kahndaq by se hravě dal zaměnit se zeměmi na Blízkém Východě, které jsou nebo byly okupovány světovými velmocemi.
To samé platí o mírové organizaci Justice Society of America, která se snaží svět rozdělit na dobré a zlé. Přitom základní problém dobra a zla je jednou z největších filozofických problémů. Jsou hrdinové snad jen kladní fešní týpci, nebo je to spíše ve skutečnosti trochu komplikovanější? Dá se nárokové vítězství dosáhnout jen morální pravdou? Je vlastně vůbec etické pomocí zla ospravedlnit pravdu? Samá těžká témata a s přihlédnutím k aktuálním válečným konfliktům, které se setsakramensky blíží západní společnosti by bylo fajn tyhle otázky začít řešit celospolečensky. Tak proč ne zrovna v Black Adamovi?
To vše mohl Black Adam obsahovat a stát se filmem s obsahem pro dospělé. Ale bohužel nechtěl,a stejně jako pokračování Top Gunu, se chtěl zalíbit všem. Proč ne, právo na to má.
Ďáblův advokát
A vadí to celé vlastně někomu? Komiksové filmy po krátkém vzestupu jsou opět kvalitativně na ústupu a i když existuje několik odboček, kterým se podařilo získat blyštivé ocenění, tak většina pláštěnkových filmů trpí podprůměrností a obsahové prázdnoty. Je tohle ale důvod, proč měl být zrovna Black Adam jiný? Zvláště s přihlédnutím, v jakém stavu je v současné době celé WB a vlastně i celý filmový průmysl? V době války a post covidové společnosti je možná právě tento typ filmu odpovídající realitě nabídky a poptávky.
Není kritika tohoto filmu přehnaně reaktivní? Konkurence sice má provázanější příběh a lepší produkční hodnoty. Režijně, filmařsky a obsahově však jsou podle mě blízko průměrnosti, kterou nabízí právě i Black Adam. Proč zrovna Johnsonův projekt měl být něčím výjimečným? Trestat něčí film za přehnané osobní očekávání není správná cesta.
Ano, Black Adam toho moc neukázal. Ale věřím, že mnoho milionů lidí pobavil. A to je možná důležitější, než přehnaná ega hnidopichů. Věřím, že navzdory kritikům si tento film fanoušci oblíbí. Stejně jako i já.
