Recenze komiksu Hercule Poirot: Vražda v Orient expresu

Knižně, několikrát i filmově a teď i komiksově. Takový je (nejen) můj zájem o neslavnějšího belgického detektiva Hercule Poirota (Tintin promine). Jak se povedl tento grafický román, který patří k jednomu z nejúspěšnějších děl Agathy Christie?

Věřím tomu, že každý trochu průměrně sečtelý čtenář (nebo žák základní školy) o této famózní spisovatelce slyšel. Upřímně, neumím si ani představit, pokud ne. Její román Vražda v Orient-Expressu patří bezpochyby k nadčasovým dílům a byl přeložen do mnoha jazyků.

Píši to proto, že zrovna toto dílo Agathy Christie je dnes populární a zpopularizované natolik, že si vlastně nejsem jistý, komu tento komiks autoři směřovali a číst tak obsah, který už chtě/nechtě znáte, potřebuje důvody.

A to je v případě grafického románu Hercule Poirot: Vražda v Orient expresu od Benjamina von Eckartsberga příběh a pěkná atmosferická kresba na kvalitním papíru.

Nemá důvod si lhát. Příběh tu hraje druhou roli. Budete ho znát již především z filmových ztvárnění, ve kterých excelovali pánové Finney, Suchet a nejnověji i Branagh. V komiksu chybí bohužel spoustu detailů a preciznosti, které jsou pro Poirota tolik typické.

Je to škoda. Komiksový příběh tak jde prakticky pouze jednou cestou a hlavní myšlenku detektivky tak silně podporuje už od samého počátku. Nesnaží se nic skrývat, ani mást vedlejšími dialogy. Tady je necelých 70 stran tuze málo.

Ani kreslíř Chaiko to nemá jednoduché. Striktně se drží realistické a detailní kresby a nesnaží se o žádné větší panely. Přitom zimní vánice kombinované s celým vyzněním děje přímo vybízí k menšímu experimentování. Nutno ale dodat, že coloringem skvěle vystihl dle mě celou atmosféru příběhu, který je mrazivý, studený a především tragicky osudový.

Nicméně síla této knihy je ale jinde. I po opakovaném čtení si čtenář znovu skrze Hercule Poirota položí ty nejtíživější otázky - jak by se měl správně a spravedlivě zachovat on sám a celá společnost?

Škoda, že v tomto právě není komiks (jako například ve verzi Suchetova Poirota) více odlišný a úderný. Je nakonec až moc smířlivý a celý twist tak může působit chladně, nepropracovaně a bez velkého emocionálního dopadu na čtenáře. 

Komiks tak dle mého slouží spíše pro ještě větší zpopularizování díla, než jako nějaké smysluplnější obohacení širokého univerza vražd v Orient expresu.